Zdravý nemocný aneb předstírání nemoci v práci

Snad mi dramatik Jaen – Baptiste Poquelin známější pod jménem Moliere promine titulek použitý z jeho známé divadelní hry, ale nemůže být výraznější označení pro lidi, kteří předstírají nemoc. Firmám tím způsobují nemalé ztráty. Opatřením, které by mělo postihnout „simulanty“, je možnost zaměstnavatelů kontrolovat dodržování dočasného režimu práce neschopného zaměstnance (dále jen „režim pojištěnce“). Oprávnění zaměstnavatele je stanoveno v § 192 zákoníku práce (ZP).

Kolektivní vyjednávání a seskupení členů aneb Jsou k něčemu odbory?

V praxi se setkáváme s názory, že činnost odborových organizaci nemá smysl a vlastně je překážkou podnikání a prosperity firmy. Opak je pravdou. Odbory formulací svých požadavků respektujících zájmy zaměstnanců vstupují do diskuse a pomáhají vytyčit mantinely, ve kterých se odvíjejí vzájemné vztahy vlastníků, resp. manažerů na jedné straně a zaměstnanců na straně druhé. 

Dnes, stejně jako před 30 lety: „nejsou lidi“

I po téměř třech desetiletích od započetí tržních reforem trápí českou ekonomiku stejná choroba jako v letech „reálného socialismu“: schází jí pracovní síla. Míra nezaměstnanosti je nízká, podniky shánějí pracovníky, kde se dá, a personalisté berou bonusy, přivedou-li někoho, kdo se nechá zaměstnat. Má česká ekonomika nedostatek lidí „v genech“?

Etický kodex: nástroj řízení nebo snůška frází?

Svůj etický kodex má dnes většina státních a veřejných organizací, ale i převážná část velkých firem. Firmy jej tvoří především ve snaze posílit svou důvěryhodnost v očích zákazníků a čelit nežádoucímu jednání zaměstnanců ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Zveřejnění kodexu ani jeho podepsání zaměstnanci však z něj ještě nástroj řízení nečiní. Důležitá je jeho konkrétnost, vyváženost jeho obsahu i způsob jeho tvorby. 

Rozhovor s Doc. Ing. Janem Urbanem, CSc. o jeho nové knize Motivace a odměňování pracovníků. Co musíte vědět, abyste ze svých pracovníků dostali to nejlepší, která vyšla začátkem roku v nakladatelství Grada.

Co omezuje tvořivost a jak ji podpořit?

Dynamika kapitalismu spočívá podle rakouského ekonoma moravského původu J. Schumpetera v jeho vlastní „kreativní destrukci“. Tedy schopnosti trvale měnit zavedené postupy, přicházet s novými výrobky, službami, technologiemi či obchodními přístupy, a likvidovat ty, které zastaraly. Hlavní význam tvořivé destrukce přitom nespočívá jen v tom, že vede k inovacím, ale i v tom, že přesunuje zdroje do nových oblastí a posiluje ekonomický růst. Tvořivá destrukce nemusí být vždy úspěšná, ještě vážnější však je, pokud jí určité síly brání.

Rovné daně a progresivní zdanění

V době před podzimními volbami vytahují politické strany různé návrhy, kterými chtějí přitáhnout voliče. Takovým výkřikem je návrh na progresivní zdanění, nebo snížení sazby daně pro určitou hladinu příjmů. Progresivní zdanění není nic neobvyklého a existuje v celé řadě zemí, zejména v západní Evropě. 

Největší ekonomický mýtus všech dob

Největší ekonomickou iluzí, existující zřejmě od počátku věků, je představa, že chce-li někdo vydělat, musí někoho jiného o stejnou částku obrat. Zrádnost této iluze spočívá v tom, že tomu tak občas skutečně je. Iluze se proto může intuitivně jevit jako správná. To však nic nemění na tom, že její podstata je zcela chybná.

Náklady kapitálu a optimalizace kapitálové struktury

Zdroj prosperity, tedy generovanou přidanou hodnotu ovlivňuje nejen celková výkonnost firmy, která se projevuje také maximalizaci tržeb, ale také hodnota kapitálu, který musí být vynaložen na dosažení příjmů, jejichž základem jsou tržby. Z logiky věci vyplývá, že nižší hodnota vázaného kapitálu pořízena co nejlevněji při stejných tržbách v konečném důsledku znamená vyšší efektivitu transformačního procesu a tedy vyšší ekonomický zisk, který je vlastně přidanou hodnotou podnikání. Jedním ze stěžejních úkolů finančního managementu v praxi je proto optimalizace kapitálové struktury.

Je spokojený zaměstnanec výkonnější zaměstnanec?

Souvisí pracovní úsilí zaměstnanců s jejich spokojeností? A pokud ano, jsou spokojenější pracovníci výkonnější? Nebo platí spíše obrácený vztah, a sice že zaměstnanci, kteří jsou výkonnější, jsou i spokojenější?