Zhodnocení vybraných kroků Tomáše Bati - komunální politiky a farmaření - při budování důvěry
Citát „obuvnického krále“ Tomáše Bati „Pokud chceš vybudovat velký podnik. Vybuduj nejdřív sebe!“
Přečíst celý článekCitát „obuvnického krále“ Tomáše Bati „Pokud chceš vybudovat velký podnik. Vybuduj nejdřív sebe!“
ale ani jedním z nás. Část textu populární písně se plně uplatňuje v pracovněprávních vztazích. Stačí, když zaměstnanec promešká nějakou zákonnou lhůtu a může se se svým nárokem vůči zaměstnavateli rozloučit. Ale to platí i naopak.
V minulém článku jsem psal o „strategii modrého oceánu (BOS – Blue Ocean Strategy) a několikrát jsem také zmínil strategický systém s podobnou zkratkou, a to BSC – Balanced Scorecard. Tento systém ovlivnil mou práci konzultanta a pohled na svět strategií, ať už organizačních nebo osobních. Myslím, že ovlivnil myšlení mnoha stratégů po celém světě. Svým způsobem vyvolal i „scorecard“ horečku. V knihovně mám 14 knih, které mají v názvu „scorecard“.
Příběh je skutečný a týká se experimentu, který před časem provedli výzkumníci zabývající se otázkou, jak se opice učí. Experiment zahrnoval skupinu opic, klec, banán, žebřík a hlavně vodní hadici. Závěry, jež z něho vyplynuly, jsou možná širší, než ty, které byly jeho cílem.
„Dobrá strategie není o rudých nebo modrých oceánech. Dobrá strategie je o zisku a návratnosti investic.“ To je věta z jednoho slajdu, který používám při výuce v předmětu strategický management. Parafrázuje Michaela Portera, který se nesmazatelně zapsal do historie, teorie i praxe v oblasti strategického řízení – v komerční sféře, ve zdravotnictví i ve veřejné oblasti. Ta parafráze je trochu nekorektní v tom, že se na seminářích konceptem tzv. strategie modrého oceánu (Blue Ocean Strategy - BOS) nezabývám. Tímto článkem to zkusím alespoň částečně napravit. Obrázek si studenti ÚPPV a EBSchool, popř. další čtenáři dotvoří sami.
Při různých setkáních s přáteli a třeba i bývalých spolupracovniíků se často dozvídáme, že v některých firmách mají šestitýdenní dovolenou, vyšší mzdové příplatky nebo další pracovněprávní výhody. Pak se objevuje otázka, jak je to možné, když pracovněprávní předpisy takové výhody výslovně neuvádějí.
V roce 1981 běžel v tehdejší Československé televizi soutěžní pořad „Šest ran do klobouku“. Pořad uváděl moderátor Pavel Lukeš. Matně si na tu soutěž pamatuji, ale jako „gymplák ve třeťáku“ jsem měl jiné starosti.
Na umění jednat s lidmi neexistuje recept. Podívejte se třeba na holiče: při tvorbě plastického střihu se dozvíte o nových fotbalových posilách pražských „S“ i o možnosti nájmu v blízké ulici.
Pracovní obědy. Kdo by je neměl rád? Věčné téma zvláště mezi obchodníky a manažery. Všichni se asi shodnou na tom, že jsou příjemné, že se díky nim navazuje nebo prohlubuje vazba mezi jednajícími stranami, že jsou zcela jistě užitečné a navíc příjemné, pokud je platí zaměstnavatel nebo obchodní partner. Ale jsou také efektivní? Neztrácíme jejich absolvováním daleko více než bychom mohli získat?
K úvaze v dnešním blogu mě přiměly názory některých zaměstnavatelů, že nemusí sjednávat nebo stanovit pracovní náplň zaměstnance, ale že stačí pouze uvést druh práce. To je sice pravda, ale vymezení pracovní náplně je oboustranně výhodné – jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele.
Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.