Zdravý nemocný aneb předstírání nemoci v práci

Snad mi dramatik Jaen – Baptiste Poquelin známější pod jménem Moliere promine titulek použitý z jeho známé divadelní hry, ale nemůže být výraznější označení pro lidi, kteří předstírají nemoc. Firmám tím způsobují nemalé ztráty. Opatřením, které by mělo postihnout „simulanty“, je možnost zaměstnavatelů kontrolovat dodržování dočasného režimu práce neschopného zaměstnance (dále jen „režim pojištěnce“). Oprávnění zaměstnavatele je stanoveno v § 192 zákoníku práce (ZP).

Zaměstnavatel může kontrolovat, zda jeho zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů režim pojištěnce.  V případě zjištění porušení povinnosti zaměstnancem vyhotoví o kontrole písemný záznam a uvede v něm skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu. Stejnopis tohoto záznamu doručí zaměstnanci, který tento režim porušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři. Zaměstnavatel je oprávněn požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení režimu pojištěnce. Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých povinností.

Kdo kontroluje za zaměstnavatele 

ZP nestanoví, kdo může za zaměstnavatele provádět kontrolu dodržování režimu pojištěnce. O tom si zaměstnavatel rozhoduje sám. Může to být zaměstnanec, který o tuto činnost bude mít rozšířenu pracovní náplň v rámci druhu práce, nebo zaměstnanec podle dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Předpokladem ovšem je, že tato kontrolní činnost by se nekryla s druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě. V pracovní smlouvě může mít zaměstnanec např. uveden druh práce „výkon personální agendy“ nebo „mzdová účetní“ a vedle toho může mít sjednánu dohodu o  pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce k provádění kontroly nad dodržováním  režimu pojištěnce. Tomu pak také odpovídá sjednaná odměna. Pracovněprávní nároky vznikající na základě této kontrolní činnosti jsou pak závislé na tom, zda je tato činnost vykonávána v pracovní smlouvě nebo podle některé z dohod. Zejména se jedná o posouzení mzdových nebo platových nároků (např. příplatky za práci v sobotu a v neděli nebo ve svátek), pokud by příslušný zaměstnanec kontroloval dodržování režimu pojištěnce zaměstnancem v sobotu, v neděli, ve svátek apod.

Osoby, které provádějí kontrolu, musí mít k tomu písemné pověření od zaměstnavatele. Při vlastní kontrole se kontrolující osoby prokážou pověřením, případně ve vztahu k zaměstnancům průkazem totožnosti.

Informace pro zaměstnance

Ve většině případů zaměstnavatel kontroluje dodržování tohoto režimu svými zaměstnanci. Měl by však sdělit všem zaměstnancům, kdo je oprávněn za zaměstnavatele takovou kontrolu provádět. Nejvhodnější formou je pracovní řád nebo jiné vnitrofiremní opatření zaměstnavatele. Při kontrole by pak k tomu oprávněný zaměstnanec měl prokázat nemocnému zaměstnanci svou totožnost s pověřením k jejímu provedení. To přichází v úvahu zejména ve firmách s větším počtem zaměstnanců, kdy vzájemná informovanost a komunikace mezi zaměstnanci a vedoucími pracovníky je s ohledem např. na organizační nebo výrobní strukturu složitá.

Působnost kontroly zaměstnavatele je vymezena povinnostmi zaměstnance. Zaměstnanec má povinnost zdržovat se v době pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat vycházky povolené lékařem. Místem pobytu zaměstnance je místo, které sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku pracovní neschopnosti nebo místo, na které změnil pobyt v době pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel např. může zjišťovat, zda se zaměstnanec zdržuje v bytě, v místě svého pobytu. Nemůže však kontrolovat, zda se zaměstnanec ve svém bytě věnuje jiným činnostem, které nejsou v souladu s režimem pojištěnce. Právní předpis neumožňuje zástupci zaměstnavatele, aby mohl vstoupit do bytu zaměstnance, pokud s tím zaměstnanec, který je v pracovní neschopnosti, nevysloví souhlas. Zjistí – li však zaměstnavatel, že zaměstnanec je mimo místo pobytu a nemá povolené vycházky, jde o porušení tohoto režimu. Zaměstnanec je však povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu a musí zástupci zaměstnavatele při ní prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti.

Výmluvy nejsou omluvy

Prokázání porušení režimu pojištěnce není však jednoduchou záležitostí. Potvrzují to dosavadní poznatky zaměstnavatelů. Jedná se např. o  nejčastější výmluvy nemocného zaměstnance, že nemohl reagovat na akustické či mechanické výzvy (např. domovní zvonek), neboť spal. Samotné zjištění kontrolora, že zaměstnanec na tyto výzvy nereagoval, nemusí znamenat porušení režimu pojištěnce. Žádný předpis nestanoví občanům (zaměstnancům) povinnost zřizovat si domovní zvonek nebo jiné akustické zařízení. Zjištěné skutečnosti musí pak kontrolující zapsat do písemného záznamu o provedené kontrole s uvedením skutečností, které podle jeho názoru znamenají porušení.  Rozhodující vyjádření zde má ošetřující lékař, který by měl zhodnotit zjištěné případy. Lékař např. uvede, že zaměstnanec má „předepsán“ takový léčebný režim s využitím léků, které by mohly vyvolávat zvýšenou potřebu spánku a proto nemohl zaměstnanec odpovídat na výzvy kontrolora. Odůvodnění zaměstnance „spal jsem jako zabitý“ projde, jen pokud ošetřující lékař předepsal silné utišující prášky.

Nebo další případ: nemocný zaměstnanec byl „přistižen“ na obědě v restauraci, ačkoliv tento pobyt byl mimo režim povolených vycházek.  Ani taková zjištění není možno vždy a obecně považovat za porušení režimu práce neschopného zaměstnance. Zaměstnanec např. žije sám, a odešel na oběd do restaurace nebo si šel opatřit nákup. I zde je nutno hodnotit všechny okolnosti jednotlivě a ve vzájemném souhrnu. Zejména zaměstnanec, který nemá rodinné příslušníky, by měl lékaře požádat o napsání tzv. „existenčních vycházek“ kvůli nákupům.  Samozřejmou podmínkou je, že zdravotní stav zaměstnance v době jeho pracovní neschopnosti takové „nákupy“ nebo návštěvu restaurace za účelem stravování, to dovoluje a není tím narušeno jeho léčení.

Někdy však zaměstnanci uvádějí kuriózní skutečnosti, aby své jednání odůvodnili.  Např. „neslyšel jsem zvonek, protože mám malý rozsah bezdrátového zvonku“, „ nemám označený byt, protože jmenovku mi stále děti strhávají“, „po rozvodu manželství přespávám v garáži“ apod.  I s těmito důvody se musí zaměstnavatelé a orgány sociálního zabezpečení vypořádat a situace objektivně hodnotit, i když podobné výmluvy jsou neopodstatněné.

Skončení pracovního poměru

Jedním z cílů zákona o nemocenském pojištění je omezit zneužívání dočasné pracovní neschopnosti. Praxe prokazuje, že postihy v podobě zkrácení nebo odnětí náhrady mzdy nestačí. Proto ZP umožňuje zaměstnavatelům, aby skončili pracovní poměr výpovědí při zvlášť hrubém porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (zaměstnance).  Umožňuje to znění § 52  písm.h) ZP, které uvádí, že zaměstnavatel může dát výpověď, poruší – li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a ZP. V tomto ustanovení se uvádí, že zaměstnanci jsou povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v této době v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o nemocenském pojištění.

V této souvislosti se na návrh poslanců těmito otázkami zabýval Ústavní soud. V nálezu z nedávné doby vyslovil závěr, že o hrubé porušení ZP 1) s možností výpovědi z pracovního poměru by se např. jednalo tehdy, jestliže zaměstnanec v době pracovní neschopnosti odjel (čerpal) na dovolenou, rekonstruoval nebo stavěl domek, byt apod. Za hrubé porušení však nepovažuje např. situaci, kdy práce neschopný spal a neumožnil kontrole přístup, prodloužil si vycházku apod. 

 

Poznámka :

1) Jedná se o porušení zákoníku práce, nikoliv občanského zákoníku, jak nesprávně uvedly některé deníky v souvislosti s publikovaným nálezem Ústavního soudu.