Proč lidé nejsou největším bohatstvím organizace

Tvrzení, podle něhož jsou lidé „největším bohatstvím“, případně „nejdůležitějším aktivem“ své organizace patří v poslední době k častým podnikovým klišé, u nás i ve světě. Řada firem, která se k němu hlásí, ho používá jako nástroj personálního marketingu či podpory svého image. Některé mu možná i věří. Ať tak či onak, jde jen o módní heslo, které se v žádném ohledu nezakládá na pravdě. Jeho používání navíc není příliš účelné ani lidsky vhodné či taktní.

Pojďte studovat MBA Řízení lidských zdrojů

Profesní vzdělávací program MBA Řízení lidských zdrojů a personální management je určen nejen Vám, kteří se profesně věnujete personalistice, nýbrž všem vedoucím pracovníkům a manažerům na nejrůznějších řídících úrovních!

Slova, která zbytečně škodí

Komunikace se zpravidla dělí na verbální a neverbální. Existuje však i komunikace, která leží někde uprostřed mezi nimi. Opírá se sice o slova, svou povahou se však blíží spíše „řeči těla“. Jde o komunikaci, jež používá výrazy, které nejsou zcela záměrné nebo jejichž vliv na druhé si plně neuvědomujeme. Často tak jde i o bezděčná slova, která nám zbytečně škodí.

Minimální mzda a její role v ekonomice

Mzda jako ekonomická kategorie vyjadřuje z pohledu zaměstnavatele cenu (náklady) práce a z pohledu zaměstnance odměnu (hodnotu) práce. V praxi je nutno rozlišovat mezi brutto mzdou (u nás také superhrubou mzdou) a netto (čistou) mzdou. Rozdíl je v tom že hrubá mzda obsahuje položky, které je nutno odvést (zaplatit) státu, případně sociální a zdravotní pojišťovně ve formě daní a pojištění. Protože odvody na zdravotní a sociální pojištění platí nejenom zaměstnanec, ale i zaměstnavatel a v rozdílné výši, po přičtení celkové částky odváděné zaměstnavatelem k hrubé mzdě dostaneme superhrubou mzdu, která je základem pro stanovení daně z příjmu ze závislé činnosti. Ta je ve vztahu k zaměstnancům neférová v tom, že zaměstnanci musí zaplatit i daň z příjmu z peněz, které jsou příjmem státu. Mimochodem superhrubá mzda byla zavedena v době, kdy vládly strany, které teď před volbami slibují zvýšení mezd díky nižšímu zdanění příjmů. Čistá mzda je očištěna od všech srážek ze mzdy (daň z příjmu, sociální zabezpečení, zdravotní pojištění) a představuje částku, kterou zaměstnanec obdrží ve výplatě.

Mýtus o „teambuildingu“

Dosáhnout toho, aby zaměstnanci táhli za jeden provaz, vycházeli si vstříc a dávali přednost společným cílům před cíli osobními, není jednoduché. Představa, že toho lze dosáhnout „teambuildingem“, je však klamná. Týmem se skupina stává společnou prací vedenou jasnými cíli a pravidly spolupráce pod dohledem vedoucího, který tato pravidla zdůrazňuje a prosazuje. Tedy nikoli umělými aktivitami a společenskými hrami.

Zdravý nemocný aneb předstírání nemoci v práci

Snad mi dramatik Jaen – Baptiste Poquelin známější pod jménem Moliere promine titulek použitý z jeho známé divadelní hry, ale nemůže být výraznější označení pro lidi, kteří předstírají nemoc. Firmám tím způsobují nemalé ztráty. Opatřením, které by mělo postihnout „simulanty“, je možnost zaměstnavatelů kontrolovat dodržování dočasného režimu práce neschopného zaměstnance (dále jen „režim pojištěnce“). Oprávnění zaměstnavatele je stanoveno v § 192 zákoníku práce (ZP).

Kolektivní vyjednávání a seskupení členů aneb Jsou k něčemu odbory?

V praxi se setkáváme s názory, že činnost odborových organizaci nemá smysl a vlastně je překážkou podnikání a prosperity firmy. Opak je pravdou. Odbory formulací svých požadavků respektujících zájmy zaměstnanců vstupují do diskuse a pomáhají vytyčit mantinely, ve kterých se odvíjejí vzájemné vztahy vlastníků, resp. manažerů na jedné straně a zaměstnanců na straně druhé. 

Dnes, stejně jako před 30 lety: „nejsou lidi“

I po téměř třech desetiletích od započetí tržních reforem trápí českou ekonomiku stejná choroba jako v letech „reálného socialismu“: schází jí pracovní síla. Míra nezaměstnanosti je nízká, podniky shánějí pracovníky, kde se dá, a personalisté berou bonusy, přivedou-li někoho, kdo se nechá zaměstnat. Má česká ekonomika nedostatek lidí „v genech“?

Etický kodex: nástroj řízení nebo snůška frází?

Svůj etický kodex má dnes většina státních a veřejných organizací, ale i převážná část velkých firem. Firmy jej tvoří především ve snaze posílit svou důvěryhodnost v očích zákazníků a čelit nežádoucímu jednání zaměstnanců ve vztahu ke svému zaměstnavateli. Zveřejnění kodexu ani jeho podepsání zaměstnanci však z něj ještě nástroj řízení nečiní. Důležitá je jeho konkrétnost, vyváženost jeho obsahu i způsob jeho tvorby. 

Rozhovor s Doc. Ing. Janem Urbanem, CSc. o jeho nové knize Motivace a odměňování pracovníků. Co musíte vědět, abyste ze svých pracovníků dostali to nejlepší, která vyšla začátkem roku v nakladatelství Grada.