Nezlomnost, odolnost a schopnost zvládat tlak – vlastnosti, které moderní doba vyžaduje od manažerů. Jenže co když je „nervy ze železa“ paradoxně odříznou od vlastního života? Pojďme se podívat na stinné stránky neustálého výkonu a hledat cestu zpět k rovnováze.

Stres. „Jsem z toho na nervy“. Křeček v kolotoči. Výkonnost. Produktivita. Zisk. „Život je boj“. … Kdy a jak často žijete v zajetí takových stavů a představ ve své manažerské roli? Proč je/není to realitou?

Klid. Relax. Tady a teď. Plynutí. Rovnováha. Laskavost k sobě. Sebepéče. Vědomé konání. … Kdy a jak často ve se své manažerské roli dotýkáte takových stavů? Je či není to pro vás „sci-fi“ nebo bláznovství? Proč to je/není realitou?

 

A co doma? V rolích rodičů/otců/matek, synů/dcer, manželů/manželek/partnerů, sousedů?

 

Kde vnímáte svůj manažerský život v těle, v mysli a v srdci?

 

Jsem přesvědčen (byť tomu tak nebylo vždy), že podobné otázky jsou relevantní. Patří dokonce i k manažerskému studiu. Mohou být skvělým předpokladem a východiskem např. úspěšného strategického managementu. Pokud odvedeme vnitřní práci a upřímně si na ně odpovíme a vydáme se cestou citlivějšího vnímání sebe sama a laskavosti k sobě. Důvod je prostý. Taková cesta spoluvytváří předpolí pro pevný základ zralé, integrované a vzkvétající osobnosti, a to i v manažerské roli.

I proto mě propojování konceptů dovedlo k navržení (laického) webináře Nervový systém ve službách manažerů, který proběhne na Zoomu ve čtvrtek 12.12.2024. V tomto krátkém článku chci pro zmíněný webinář vytvořit stručnou základnu.

Vycházím z několika střípků, které mě v průběhu života porůznu oslovily a inspirovaly.

 

 

MEJV a „zevnitř-ven“

Jedním z nich je otázka: Co je (patrně) tou jedinou věcí, nad níž máme (jsme-li duševně zdraví) v životě plnou kontrolu?...

(Zkuste si uvědomit svůj vnitřní dialog, to, co a jak hraje váš vnitřní jukebox v hlavě.)

 

Odpovědí je… NAŠE MYŠLENKY!

 

Není to nic nového, protože již staročínská moudrost nás nabádá:

„Zasej myšlenku, sklidíš čin.

Zasej čin, sklidíš návyk.

Zasej návyk, sklidíš život.“

 

Ne nadarmo psychologové tvrdí, že až v 80 % „jedeme“ v našich životech na autopilota. Rovněž ne nadarmo říkají duchovní lídři, že bychom své životy měli žít vědoměji. Proto roste i popularita konceptu „mindfulness“.

 

V knize S.U.M.O. to trefně zjednodušil Paul McGee [1] do zkratky (hypotézy) MEJV. Myšlenky. Emoce. Jednání. Výsledky. Míněno, že:

• Naše MYŠLENKY vytváří naše EMOCE.
• Naše EMOCE formují naše JEDNÁNÍ (činy, akce).
• Naše JEDNÁNÍ vede k našim VÝSLEDKŮM.

 

Myšlenky a emoce jsou fenomény našeho vnitřního světa (v jakékoliv roli, tedy i manažerské). Jednání a výsledky se v mnohém (manifestují ve vnějším světě. Tedy i v organizačním prostředí, symbolech, ochotě a motivaci lidí následovat lídry, dosahovat cílů apod. Ve vnitřním světě se vše manifestuje v podobě komplexu našeho fyzického, duševního, společenského a duchovního zdraví.

 

Další z mých celoživotních inspirátorů, Stephen R. Covey, autor 7 návyků [2], přidává podobnou perspektivu - „zákon shody (korespondence)“ - Náš vnější život má tendenci odrážet náš vnitřní život. A také přístup „zevnitř-ven“ - Chcete-li změnit co se děje v okolním světě (váš okruh zájmu), změňte nejprve, co se děje uvnitř vás (váš okruh vlivu).

 

Když to čtete, nezdá se to snad ani ničím novým. Dlouhodobě s tím však pracovat a experimentovat už tak jednoduché není. Chce to čas i energii.

 

Je totiž obtížné motivovat a inspirovat podřízené, když jako manažer uvnitř cítíte stres, vnitřní napětí, nepohodu, zažili jste konflikt s partnerem apod. Bez uvědomění a vnitřní „práce“ (soustředění na dech, vědomé zklidnění, meditace…) se obvykle naše hlava, myšlenky a emoce rozjedou jiným směrem, než bychom potřebovali či chtěli. A produkují úplně jiné výsledky (vně i uvnitř). A to máme ještě štěstí, že nemusíme myslet na to, zda nám pulsuje srdce a spousta životně důležitých činností, které provádí náš autonomní nervový systém.

 

 

Naše (manažerské) reakce na stresové spouštěče nejsou jen tak

Není to prostě „jen tak“. Do hry v naší hlavě, v domácím či organizačním prostředí se mohou snadno dostat a na povrch vyplavat traumata, obavy, strach a reakce, které ze školy známe pod pojmy „boj“ nebo „útěk“ či „zamrznutí“. Tyto instinktivní reakce jsou v nás ukotveny, a i když už běžně nepotkáváme šavlozubého tygra, mohou se spustit při banálních situacích, u nichž naše hlava/mysl hrozbu nebo stav nebezpečí vytvoří bez našeho vědomí. Obvykle tím, že se situace dotkne našeho (zraněného) ega, neuralgického, traumatizujícího bodu nebo nás nachytá v nedbalkách zranitelnosti. Zdá se, že v mnohém nás ohrožuje spíše náš vnitřní svět než ten vnější. Až tak, že někomu místo šavlozubého tygra stačí, že nemá k dispozici wifi připojení. Bohužel podvědomá mysl nerozlišuje, co je 3D skutečnost a co je výplodem naší fantazie a mysli. Vnímá nebezpečí a snaží se nás ochránit. To jí nelze mít za zlé. Akorát je to v mnohých situacích zbytečné.

 

Nicméně dá se vnímat (mnohokrát jsem to v různých firmách zažil), když lidé a manažeři za sebou mají i nějakou tu „vnitřní práci“ a to, co dělají vychází z jejich ukotveného středu. Pohříchu to nejsou ti, kteří mají nasazenou tvrďáckou masku, „nervy ze železa“ a „nic je nezlomí či nerozhodí“. Jsou to spíše ti empatičtí, citlivější, s jasnými hranicemi, ale přitom zranitelní, vědomí si sebe sama a toho, co dělají i co potřebují pro své psychické a emoční prospívání. A dovolí si to!

 

Polyvagální teorie je jeden ze způsobů pochopení toho, jak náš nervový systém reaguje na různé situace, jakými jsou je stres, nebezpečí nebo naopak bezpečí. Koncept vyvinul kolem roku 1994 neurolog a psycholog Stephen Porges [3]. Koncept nám pomáhá pochopit, jak naše tělo a mozek spolupracují, aby reagovaly na stresory, které jsou součástí každodenního života, stejně jako na závažnější zkušenosti, jako je trauma. V osobním i pracovním životě.

 

Podle polyvagální teorie má náš nervový systém tři hlavní stavy odezvy:

1. Prvním je reakce „bojuj nebo uteč“, která se aktivuje, když jsme v nebezpečné nebo ohrožující situaci. V polyvagalní teorii se nazývá „mobilizace“ a je to způsob, jakým se naše tělo připravuje na boj s hrozbou nebo na útěk před ní.
2. Druhým stavem je reakce „zamrznutí", která se aktivuje, když se cítíme ochromeni nebo bezmocní. V tomto stavu se naše tělo vypne a můžeme se cítit otupělí nebo odpojení od našeho okolí. V polyvagální teorii se tomu říká „imobilizace".
3. Třetím stavem je reakce „sociální angažovanosti“, která se aktivuje, když se cítíme bezpečně a ve spojení s ostatními. Tzn., když jsme uvolnění a otevření sociální interakci a vše je sdělováno našima očima, mimikou a tónem hlasu.

 

Tyto tři stavy nejsou zcela oddělené, ale vytváří kontinuum, kterým se denně (i z minuty na minutu) pohybujeme. Ačkoli jsou tyto tři stavy řízeny různými částmi našeho nervového systému, všechny jsou přímo řízeny tzv. bloudivým nervem (nervus vagus), který spojuje mozek s tělem. Hraje klíčovou roli v regulaci naší srdeční frekvence, dýchání a trávení, stejně jako v našem emočním stavu. (Nervy ze železa znamenají v tomto duchu zamrznutí v nějakém odpojeném emočním stavu.)

 

Polyvagální teorie tedy naznačuje, že pochopením kolísání těchto různých stavů odezvy můžeme lépe řídit své vlastní zdraví a pohodu a lépe porozumět chování ostatních, doma i v práci

 

V našem každodenním osobním či manažerském životě (život je jen jeden, ale máme a hrajeme v něm různé role) nám koncept může pomoci různými způsoby. Např.:

• Uvědomit si svou fyziologickou reakci na stres.
  • Jak reagujete v roli manažera? Jak obvykle reagujete v roli rodiče? Kde stres cítíte nejčastěji v těle? Jaké myšlenky a emoce se vám spolu se stresem vynoří?...
• Praktikovat seberegulaci, schopnost řídit svůj emoční stav a fyziologické reakce na stresory.
  • Seberegulovat se k „nervům ze železa“ vede spíše k odpojení než sociální angažovanosti. Je třeba si dávat pozor kdy a v čem chceme být odolní a svou odolnost/resilienci posilovat.
• Budovat sociální spojení s ostatními a uplatňovat náš systém sociální angažovanosti, což pomáhá regulovat náš emocionální stav.
  • Tady je jasná propojka s firemní kulturou, tématem, které bylo součástí mých předchozích článkůa webináře.
• Identifikovat spouštěče, události nebo situace, které nás ohrožují, čímž můžeme lépe porozumět tomu, co aktivuje vaši stresovou reakci a pak se snažit jim vyhnout nebo je zvládnout.
  • I v tomto spočívá naše „vnitřní práce“. Být všímaví sami k sobě.
• Vyhledat odbornou podporu, pokud se potýkáte s úzkostí, depresí, traumatem nebo jinými problémy s duševním zdravím.
  • Tento článek ani navazující webinář nejsou žádným léčením, ani terapií. Od toho jsou tady odborníci a terapeuti, třeba v IPLT - Institutu prevence a léčení traumatu.

 

Jak vidno, možnosti každodenní praktické aplikace (i v manažerském životě) je celá řada. Není to měřitelné jako obrat, zisk, reklamace či průběžné doby procesů. Ale možná je to pro budování předpokladů a dobrých výsledků v takových parametrech velice užitečné. Já jsem o tom už pevně přesvědčen.

 

 

A to je celé?

Není! Více o nervovém systému ve službách manažera se dozvíte na webináři 12.12.2024, kde budou i obrázky, příklady, souvislosti, pár odbornějších termínů atd. Pravděpodobně vznikne i nějakém další článek.

Vše záleží na vás. Vzpomínáte na MEJV? Jakým směrem se teď odvíjí vaše Myšlenky a Emoce? Jak budete nyní Jednat, co uděláte? Co změníte?

Držím vám palce!

 

 

 

Literatura:

[1] McGEE, Paul. S.U.M.O. (Shut Up, Move On). Zmlkni a pokračuj – Jednoduchý průvodce, jak si vytvořit skvělý život a užít si ho. Praha: Ekopress, 2007. 140 s. ISBN 978-80-86929-27-9.

[2] COVEY, R. Stephen. 7 návyků skutečně efektivních lidí. Aktualizované vydání, nový překlad. Praha: Management Press, 2007. 342 s. ISBN 978-80-7261-15-0.

[3] PORGES, Stephen, W. The polyvagal theory : neurophysiological foundations of emotions, attachment, communication, and self-regulation. New York: W. W. Norton & Company, 2011. 347 s. ISBN 978-0-393-70700-7.