Umělá inteligence (AI) ve službách strategického řízení (3 – Otazníky a výzvy)

Je zde třetí pokračování poznámek k umělé inteligenci a jejímu využití ve prospěch strategie a strategického řízení. Po úvodních poznámkách jsem se zabýval výhodami a přínosy. Nyní je na řadě druhá strana mince - otazníky a rizika dalšího vývoje. K tomu samozřejmě nemám žádnou věšteckou kouli, ale považuji téma topící se v opojném mlžném oparu všeobecného nadšení z AI za vyzývavé, opodstatněné a důležité.

Sapiens a Homo Deus 

Nejprve bych chtěl vaší pozornosti doporučit knihu Homo Deus izraelského profesora Yuvala Noaha Harariho, známého mezi čtenáři např. knihou Sapiens (Harari 2023).

Homo Deus (stručné dějiny zítřka) komentuje mrazivou myšlenku, že se lidská přirozenost ve 21. století promění, protože inteligence se odděluje od vědomí (Harari 2017). V brzké době patrně nebudeme stavět stroje, které budou mít pocity jako my (mít vědomí). Roboti se do sebe nezamilují (což neznamená, že nejsme schopni se zamilovat do robotů). Ale už jsme postavili stroje – rozsáhlé sítě pro zpracování dat – které dokážou znát naše pocity lépe, než je známe my sami - to je inteligence. Vyhledávač Google nemá vlastní přesvědčení a touhy. Nezáleží na tom, co hledáme, nebude se cítit zraněn naším chováním a mít z něj trauma. Dokáže ale zpracovat naše chování tak, abychom věděli, co chceme, dříve, než to sami poznáme. Tato skutečnost má potenciál změnit to, co znamená „být člověkem“. Mnohým to přináší nadšení, mnohé to irituje.

Evoluční věda nás učí, že v jistém smyslu nejsme nic jiného než stroje na zpracování dat - jsme algoritmy. Manipulací s daty můžeme ovládat svůj osud. Problém je v tom, že jiné algoritmy – ty, které jsme jako lidstvo vytvořili – to dokážou mnohem efektivněji než my. To Harari nazývá „odpojením“ inteligence a vědomí. Máme být těmi, kdo rozhodují o tom, co se s námi stane, jako voliči, spotřebitelé, rodiče, manažeři…. Ale to už, zdá se, není pravda. My jsme tím, co dává sítím jejich sílu. Používají naše představy o smyslu, aby určily, co se s námi stane, předvídaly, modelovaly a motivovaly naše chování.

Ne nadarmo vytvořil tým kolem Harariho Sapienship laboratoř a Ďábelský slovník, který u AI poznamenává, že „jednoho dne bychom hypoteticky mohli být schopni vytvořit „obecnou (generativní) AI“, což může vést od prostého „rozpoznávání obličejů“ k potenciálnímu využití v hromadném sledování až po autonomní zbraně či od samořiditelných aut po uměle inteligentní lékaře apod. Všechna tato použití hypoteticky vytvářejí nezaměstnanost pro miliony lidí.“

 

Toto je odvrácená strana mince – rovina vědomí, etiky, svědomí, ale také moci, ovládání či zneužití. Ten slovník stojí za to si prostudovat celý a zamýšlet se nad jeho obsahem.

 

 

Výzvy uplatnění AI ve strategickém řízení 

Zaostříme-li na strategické řízení, dostaneme se k mnoha výzvám a otazníkům, kde je zásadní uvědomit si tenké hranice.

 

  • Kvalita dat a s tím spojená ochrana soukromí

Účinnost rozmanitých systémů umělé inteligence závisí na kvalitě dat (bez znalostí a moudrosti), které analyzují. Nekvalitní data tedy mohou vést k nepřesným poznatkům a chybnému rozhodování. Kdy zde tedy je hranice „vyvarování se subjektivity“ a vyloučení emocí z rozhodování? Neřku-li hranice manipulace se vstupními daty.

Kromě toho používání obrovského množství dat pravděpodobně (a zcela logicky) vyvolává obavy o soukromí, což vyžaduje robustní správu dat a etické úvahy, pravidla apod. Systémy (a certifikace) tzv. „společenské odpovědnosti“ zdaleka nestačí. Možná ne nadarmo se říká, že „příležitost dělá zloděje“, pokud naše vlastní „člověčí“/individuální hodnoty, etika a svědomí nenastaví jasné meze. Hysterii a dělení společnosti stačilo sledovat za dob Covidu, bizardních opatření, Tečky a obecného strachu soupeřícího právě s úrovněmi vědomí a hodnot.

 

  • Na to úzce navazuje nedostatek porozumění a důvěry:

Někteří lidé s rozhodovací pravomocí mohou váhat, zda se spolehnout na postřehy řízené umělou inteligencí, kvůli nedostatečnému porozumění nebo slabé důvěře v technologii. K překonání těchto překážek je zásadní budování povědomí, podpora kultury rozhodování založeného na datech a demonstrování spolehlivosti systémů umělé inteligence. To je v organizacích obtížný úkol i při budování vzájemné důvěry a spolupráce při mnohem jednodušších záležitostech. Jsme svým vědomím na to připraveni? (Manažeři, zaměstnanci, podnikatelé, politici…).

Alternativně doporučuji např. úvahy v knize o tzv. tyrkysových organizacích.

 

  • Praktická a méně „filozofická“ či etická výzva se týká složitosti integrace AI do stávajících procesů (nejen) strategického řízení.

Na pořad dne se mohou dostat problémy při přizpůsobování starších systémů, zajišťování vzájemné kompatibility a interoperability, vč. poskytování odpovídajících školení a přípravy zaměstnaneckého a manažerského personálu. Překonání těchto integračních překážek je pragmatickým a klíčovým pro hladké a pro bezproblémové začlenění AI do strategických postupů. Přitom se nelze vyhnout poslednímu bodu…

 

  • …kterým jsou úvahy o regulaci a etice

Zajištění souladu se zákony na ochranu dat, řešení zkreslení v algoritmech a dodržování etických standardů jsou zásadními aspekty odpovědné implementace umělé inteligence (a důvěry v ní a vůči lidem s rozmanitou úrovní (s)vědomí).

Tady se můžeme vrátit k Hararimu i tyrkysovým organizacím. Technologický pokrok je násobně rychlejší než pokrok a vývoj našeho vnímání a vědomí.

 

Je i výzvou (nejen) pro MBA studium na tyto alternativy reagovat a připravovat programy/předměty, které toto budou akcentovat. Proto alespoň rozepisuji úvahy do této série článků. Zdaleka nejde jen o metody, modely, strategické řízení či technologii. V sázce je mnoho „měkkých“ faktorů s psychologicko-sociálním podtextem apod. Nálepky a názvy se vytváří snadněji než obsah.

 

 

Krajina AI ve strategickém řízení

Mapa není skutečná krajina a u krajiny vývoje a formování využití AI (ve strategickém řízení) se můžeme dohadovat nad trendy a vytvářením scénářů. Na co si vsadíte vy? V nabídce mohou být:

  • Neustálý pokrok v technologii AI – tato oblast je módní, populární, velice dynamická. Progres v technologii, algoritmech a schopnostech AI je neustálý, slova varování někdy nezní dosti hlasitě pod vlnami nadšení. Jak se AI vyvíjí, její aplikace ve strategickém řízení se budou pravděpodobně rozšiřovat a poskytovat organizacím stále sofistikovanější nástroje pro rozhodování a analýzy. (Ale…)
  • Přizpůsobení a personalizace AI – tento potenciál strategických přístupů na základě specifických potřeb organizace je otevřen k využití. Algoritmy strojového učení se mohou přizpůsobit jedinečným výzvám a příležitostem, kterým čelí různá průmyslová odvětví. Lze tak přizpůsobit řešení strategického řízení pro maximální efektivitu. Honba za maximální efektivitou je však nálepka a my se musíme rozhodnout o tom, v čem chceme být efektivní. Efektivita automaticky neznamená štěstí, prosperitu, ziskovost, péči, podíl na trhu, kvalitu vztahů atd. Kdo rozhodne o prioritách? Minulý článek se dotkl toho, kde všude, v jakých perspektivách lze hledat přínosy a je třeba si vybrat.
  • Spolupráce člověka a umělé inteligence. Bude to symbióza nebo válka? Vzpomeňme nástupu „průmyslové revoluce“ a krátkodobých i dlouhodobých důsledků. Budoucnost strategického řízení může teoreticky zahrnovat zvýšenou spolupráci mezi lidmi a umělou inteligencí (v tom vidím jednu z rozumných perspektiv efektivity, nikoliv ve vyloučení a nahrazení lidí). Zatímco AI vyniká v analýze dat a rozpoznávání vzorů, lidská intuice, kreativita a etický úsudek (naštěstí a snad) zůstanou nenahraditelné. Synergie mezi lidskou odborností (znalostmi a moudrostí) a schopnostmi umělé inteligence může vést k holističtějším a promyšlenějším strategickým rozhodnutím. Můžeme doufat. Případy „selhání lidského faktoru“ varují a jsou zdviženým prstem pro nadšení ze začátku nebo konce umělé inteligence.
  • Stejně jako u výzev a otazníků je i zde ve hře integrace s dalšími technologiemi. Zatím je AI často integrována s dalšími nově vznikajícími technologiemi, jako je internet věcí (IoT), blockchain či rozšířená realita. Tato integrace umocňuje potenciál AI ve strategickém řízení, umožňuje komplexnější pochopení organizačních ekosystémů a tlačí na „agilitu“ rozhodovacích procesů.

 

 

Rovno-váha (balance) 

Doufám, že lidé nepochopí AI jako „samospásnou“, ale ani jako „nepřátelskou“. Nezabráníme kognitivním zkreslením v pohledu na AI, ale budeme potřebovat osvětu vyplývající z komplexního (technologického i lidského) porozumění tomu, co AI přináší a chce/může přinést. Zbožštění člověka (Homo Deus), ani zbožštění AI nejsou podle mého těmi správnými a ideálními cestami do budoucna. Jsem zastánce rovnováhy a balance. Tu ve vztahu k umělé inteligenci (ve strategickém řízení i jinde) budeme muset teprve najít. Mám neodbytný pocit, že k tomu budeme potřebovat „umírněnou inteligenci“.

 

Jak rovnováhu, postoj k AI a příležitosti pro její využití hledáte vy? Napište svůj pohled, radosti i obavy. Bez otevření komunikace a otevřené (transparentní) komunikace jdou věci vždy obtížněji.

 

Literatura:

  • HARARI, Yuval, Noah. Sapiens: stručné dějiny lidstva. 5. vyd. Voznice: Leda, 2023. 518 s. ISBN 978-80-7335-888-4.
  • HARARI, Yuval, Noah. Homo Deus: stručné dějiny zítřka. Voznice: Leda, 2017. 431 s. ISBN 978-80-7335-502-9.

 

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.