Práce není ohavná

V posledních dnech roku 2013 mě velmi zaujal článek, který byl publikován na jednom z nejčtenějších internetových zpravodajských serverů. Článek se věnuje práci přesčas, píše se v něm o tom, že již v každé druhé firmě v České republice, která zaměstnává lidi i na kancelářských profesích, jsou přesčasy běžné. A lidé v kancelářích v Česku prý dokonce pracují výrazně intenzivněji než před dvěma lety. No a já jsem z toho smutný...

Ale aby nedošlo k omylu, jsem smutný z toho, že takový článek někdo dokáže vůbec napsat! A dokonce ho následně zařadí do sekce Finance.

Nejdříve si zkusme definovat pojem přesčas, tak jak ho vnímáme jako manažeři nebo zaměstnanci, nikoli jako právníci. Jde o situaci, kdy pracujeme mimo formální pracovní dobu, nebo její rozsah a tento čas strávený prací se do pracovní doby nijak nezapočítává a zpravidla není ani proplácen.

Ve zmiňovaném článku se také píše, že důvodem přesčasů je strach ze ztráty místa a rostoucí tlak zaměstnavatelů na vyšší výkony. Ve snaze zvládnout pracovní tempo řada lidí prý dokonce nechodí ani na obědy. Až polovina Čechů si tak nosí obědy z domova, které pak konzumují u svého počítače.  Takže pěkně po pořádku.

První informace, která mě rozesmutnila, byla ta, že se v kancelářích pracuje výrazně intenzivněji než před dvěma lety. Pokud si ale dobře pamatuji, tak i před dvěma lety si lidé stěžovali na přetížení z práce, na přesčasy a na to, že nestíhají. A nejen před dvěma, ale i před pěti lety. Jaká byla tedy před těmi pár lety jejich produktivita práce?

Strach ze ztráty místa a rostoucí tlak na výkon. Případný strach ze ztráty místa přece nemůže být dlouhodobě (tedy i několik let) funkčním argumentem ani spolehlivým alibi pro člověka, který si váží sám sebe, má se rád, je rád, že je zdravý, a že žije ve svobodné zemi. A jestliže nadřízený tlačí na výkon, není to náhodou proto, že někde cítí buď rezervy, nebo naopak potenciál k osobnímu růstu podřízeného?

Overtime Businessman

V článku se lze také dočíst, že firmy i zaměstnanci berou stále častěji přesčasy jako součást pracovní doby. Pak se mi chce říci – vše je v pořádku, protože panuje oboustranná shoda. Ale abych byl spravedlivý tak práce přesčas - pravidelná, neplacená, v podstatě taková, která už se stala součástí pracovní doby, by vás neměla ani potkat. To by se prostě nemělo stát. Může se ale občas přihodit, že pro svého zaměstnavatele musíte dokončit konkrétní termínovaný úkol, nebo si charakter práce vyžaduje občas nějaký ten čas navíc bez ohledu na knihu příchodů a odchodů a tento čas obvykle nebývá proplacen. No a? Vám to vážně vadí? Proč? Copak je špatného na tom občas udělat něco nad rámec původně dohodnutého ( = rozsah pracovní doby) za předpokladu, že Vás Vaše práce baví? A zaměstnavatel to jistě zhodnotí. Nemusí hned v následující výplatě, existuje i dlouhodobější horizont. Jsou situace, kdy se ve firmě snižují platy, nebo kdy se přímo propouští či naopak povyšuje. Tohle jsou právě ty momenty, kdy se Vám to může vrátit, kdy si zaměstnavatel uvědomí, kdo je pro něj ochoten skutečně pracovat a kdo je ochoten být pouze zaměstnán. Nebo možnost si jednou za čas vybrat v půli týdne náhradní volno, placené volno, nebo si jen tak odskočit něco zařídit? A pokud by se Vám ani tenhle argument nezdál, zamyslete se zcela a zodpovědně, pravdivě, nejlépe nahlas si řekněte – skutečně celých 8 hodin pracovní doby (to znamená 8 x 60 minut), každý pracovní den, věnujete pouze práci? Ani slovo neprohodíte s kolegou soukromě? Ani jednou za celý den si neuvaříte kávu nebo čaj mimo polední pauzu? Ani jednou v průběhu dne neodejdete na toaletu nebo cigaretu? Ani jednou v průběhu dne se na chvíli nerozptýlíte, nezamyslíte nebo nepodíváte z okna? Ani jednou za celý den nenapíšete jediný soukromý e-mail, ani jedinou soukromou SMS, nevyřídíte jediný soukromý telefonát? Pokud skutečně ne, tak to snad ani není možné a Vaše výkonnost je na úrovni robota! Ale pokud ano, a já jsem přesvědčen, že většina z Vás, kteří čtete tyto řádky, ano odpověděla, byste si všechny mimopracovní aktivity za den měli spočítat do minut a za měsíc do hodin. Ano, skutečně do hodin. A to už vůbec nehovořím o tom, že k oněm mimopracovním aktivitám zcela jistě v drtivé většině využíváte prostředků zaměstnavatele (počítač, telefon, internet, rychlovarná konvice, mikrovlnná trouba, …), navíc zdarma. Proč se tedy pak rozčilujete nad pár hodinami nezaplacených přesčasů za měsíc? Nejedná se totiž o skutečné přesčasy. Je to jen rozložená pracovní doba do více než 8 po sobě jdoucích hodin, kdy se střídají pracovní a mimopracovní aktivity.