Ve své advokátní praxi jsem se přesvědčil o tom, že málokterý zaměstnavatel ví, že existují přestávky v práci, které se započítávají do pracovní doby a nejsou upraveny zák. práce. Mají charakter bezpečnostních přestávek podle § 89 zák. práce. Vyplývají z nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (dále NV).
Patří mezi ně i přestávky, které musí poskytnout zaměstnavatel zaměstnanci pracujícímu se zobrazovacími jednotkami, zejména s počítači a jejich příslušenstvím.
Prací se zobrazovací jednotkou se rozumí práce vykonávaná zaměstnancem jako pravidelná součást jeho obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení, které obsahuje zobrazovací jednotku, klávesnici nebo jiné vstupní zařízení, software nebo další volitelné příslušenství.
Práce se zrakovou zátěží musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců. Tím se má snížit pracovní zatížení vyplývající z použití obrazovky. Může se tak předcházet nejčastějšímu onemocnění při práci s počítačem – zánětu karpálního tunelu (nervového zakončení zápěstí).
Přestávky při psychické zátěži
NV uvádí další tzv. „placené“přestávky v práci. Např.vymezuje psychickou zátěž zaměstnanců a s ní spojené přestávky.. Jedná se o práce spojené s monotonií, ve vnuceném pracovním tempu, v třísměnném, nebo nepřetržitém pracovním režimu nebo práce vykonávané pouze v noční době. Setkáme se s nimi nejen u zaměstnavatelů, kteří jsou podnikatelského typu, ale i u zaměstnavatelů, které byly zřízeny územními samosprávnými celky a jejichž předmětem činnosti jsou i manuální výkony. Jedná se např. městské lázně, zdravotnická zařízení, zotavovací centra, rehabilitační zařízení, firmy zajišťující veřejné a úklidové služby apod.
Prací ve vnuceném pracovním tempu se rozumí práce, při níž si zaměstnanec nemůže volit její tempo sám a musí se podřídit rytmu strojového mechanizmu, úkolu nebo rytmu jiného zaměstnance.
Prací spojenou s monotonií se rozumí práce, při níž je charakteristické opakování stejných pohybových nebo úkolových úkonů s omezenou možností zásahu zaměstnance do jejich průběhu.
Monotonie se dále člení na činnost
- pohybovou, při které se opakují jednoduché pohybové manuální úkony stejného typu,
- úkolovou, při které se vyskytuje nízký počet úkolů a jejich malá proměnlivost.
Při hodnocení zdravotního rizika psychické zátěže se zjišťuje zdroj jejího vzniku a hodnotí se ostatní okolnosti a vlivy, které vedou k jejímu vzniku.
K omezení nepříznivého vlivu monotonních prací a činností ve vnuceném pracovním tempu na zdraví zaměstnanců musí zaměstnavatel poskytnout bezpečnostní přestávky spočívající v pracích jiného druhu v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách nepřetržité práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.
Doporučuje se (nejde o povinnost zaměstnavatele), aby alespoň v jedné přestávce bylo zařazeno několik kompenzačních cviků ke zvýšení účinku aktivního oddechu a předcházení bolestem a zdravotním potížím. Zaměstnanci by měli mít možnost volit si přestávky v uvedeném rozsahu individuálně. Při zvýšených požadavcích na psychickou zátěž nebo vysoký výkon je vhodné rozčlenit pracovní směnu na čtyři části: dvě dopoledne a dvě odpoledne i s vhodnými přestávkami.
Rovněž by bylo vhodné, kdyby zaměstnavatelé vymezili okruh a seznam prací a pracovišť, kde zaměstnanci pracují ve vnuceném nebo monotonním tempu. Vhodnou právní formou může být kolektivní smlouva nebo vnitřní (organizační) opatření zaměstnavatele.
Pracovní náplň a přestávky v práci
Zákon o nemocenském pojištění č.187/2006 Sb., obsahuje významnou povinnost zaměstnavatelům: jsou povinni sdělit na vyžádání příslušnému orgánu nemocenského pojištění a ošetřujícího lékaře pracovní zařazení, náplň práce a pracovní podmínky dočasně práce neschopného zaměstnance. Tomu odpovídá oprávnění ošetřujícího lékaře požadovat od zaměstnavatele uvedené informace, včetně informací o zařízení závodní preventivní péče. Nesplnění této povinnosti může pro zaměstnavatele znamenat pokutu až do částky 20 tisíc korun od příslušného orgánu nemocenského pojištění.
Zaměstnavatelé v této souvislosti velmi často namítají, že nemají povinnost sjednávat nebo určovat zaměstnanci pracovní náplň, takže tuto informační povinnost nemohou splnit. To je sice pravda, ale informační povinnost zaměstnavatelů není však samoúčelná. Jestliže by se prokázalo, že zaměstnanec např. vykonával jiné práce mimo svou pracovní náplň nebo že zaměstnavatel neplnil povinnosti, které má podle NV k vytváření pracovního prostředí a pracovních podmínek, mohl by mít odpovědnost za vzniklou nebo dlouhodobou pracovní neschopnost zaměstnance. Jedná se např. o dodržování bezpečnostních přestávek při práci, které se započítávají do pracovní doby podle uvedeného nařízení vlády při práci s počítačem, při psychické zátěži apod.
Zaměstnavatel by byl podle rozhodnutí příslušného orgánu nemocenského pojištění povinen uhradit regresní náhradu, která byla stanovena ve výši vyplacené dávky nemocenského pojištění. A nejen to : jestliže by s e prokázalo, že k újmě na zdraví zaměstnance došlo v důsledku neposkytnutí přestávky v práci, mohl by zaměstnavatel hradit zaměstnanci vzniklou škodu, např. ztrátu výdělku v důsledku nemoci.
