Lídři a strategie, strategie a lídři. To jsou dvě spojité nádoby, pojmy, s nimiž MBA a další studenti „pracují“ jak během svého studia, tak i v organizační a manažerské praxi. Snoubí se zde dva úhly pohledu: to, co je strategické a to, co je vůdčí či vůdcovské, lídrovské
Strategické vůdcovství obvykle souvisí s tím, jak vůdčí osobnosti vedou sebe i své organizace strategickou cestou k naplnění definovaného poslání a dosažení lákavé a plastické vize.
Jednotlivci a týmy přijímají strategické vedení, když si myslí, že ovlivňuje a podporuje udržitelnou konkurenční výhodu organizace za jedná k tomu vhodnými způsoby, které představují hodnotu nejen pro organizaci, ale i pro jednotlivce a týmy jako následovníky lídrů.
V rámci studia MBA jsem garantem programu MBA Strategický management a se studenty diskutujeme některé modely celého procesu „řízení“, kteří různí autoři definují prostřednictvím různých (tří až třinácti) fází a kroků.
Management (řízení) mám zafixován jako proces vytváření a udržování prostředí k dosažení definovaných cílů. Z jiného úhlu pohledu jde o proces, který v sobě skrývá systémové kroky:
- plánování,
- organizování,
- vedení a
- kontrolování.
Vedení lidí je zde inspirováno lídrovstvím/vůdcovstvím jako procesem či způsobem, jak angažovat lidí a vytvářet prostor pro využití jejich potenciálu při naplnění společné sdílené vize.
Vůdcovství, lídrovství znamená být v čele (?), udávat směr. Soustřeďuje se na komunikaci vize. To je další část skládačky MBA studia, reprezentovaný předmětem k tvorbě podnikové vize (osobně vnímám jako významnou i osobní vizi) a také k leadershipu.
Obě tyto domény spojuje např. EFQM Excellence Model, který vychází z předpokladu vůdcovství (kritérium 1), definujícího strategii (kritérium 2).
Lídr je v čele strategického úsilí o naplnění vize (klišé říká, že lídři „dělají správné věci“). Manažer řídí agendu strategického řízení jako procesu, definovanou modely a rámci, které může kreativně využít (klišé říká, že manažeři „dělají věci správně).
Mohlo by se zdát z výukových programů, že strategický leadership je akademickou disciplínou. Pravdou je, že je disciplínou velice praktickou, i když hůře měřitelnou. Strategickému úsilí dává vyšší smysl (vize, poslání, hodnoty, etika) a vztahový, emocionální i v mnohém duchovní rozměr a vnímání onoho smyslu jako něčeho, co převyšuje naši existenci.
Lídrovství dostává mnoho přívlastků, nejen „strategický“. Je také „spirituální“, „autentické“… Já rád používám přídomek „osobní“ v zdůraznění vedení sebe sama k dosažení osobní vize.
Jsem přesvědčen, že manažeři, vstupující do MBA programů by z nich měli vycházet nejen jako „mistři“, ale zejména jako lídři. V tomto duchu doporučuji uvažovat nad cíli studia u každého studenta (nejen) v programu na EBS či ÚPPV.
Principy strategického lídrovství
V roce 2015 vedli v PricewaterhouseCoopers rozsáhlou studii s 6 000 vedoucími pracovníky (Leinwand, Mainardi, 2016). Využili k tomu metodiku výzkumu, vyvinutou Rookeem a Torbertem (2005) – více zde. Respondentům pokládali řadu otevřených otázek, přičemž odpovědi odhalovaly vůdcovské preference. Ty poté byly analyzovány s cílem určit, které typy vůdců byly nejvýraznější. Pouze 8% respondentů se ukázalo být strategickými lídry a těmi, kdo dokáží efektivně vést transformační úsilí.
Časopis strategy+business v té souvislosti přišel s 10 principy či charakteristikami strategických lídrů.
- Rozdělují odpovědnost.
- Jsou upřímní a otevřeni ve sdílení informací.
- Otevírají více cest, jak utvářet a testovat myšlenky a nápady.
- Vytváří bezpečný prostor pro selhání.
- Poskytují přístup k dalším stratégům.
- Rozvíjejí příležitosti pro učení založené na zkušenostech.
- Najímají lidi za účelem transformace (hlubší změny).
- Oddávají se zcela své práci (dávají do ní celé své „já“, ale ne v egiostickém slova smyslu).
- Nachází si čas na reflexi a zamyšlení.
- Připouští, že rozvoj vůdcovství je nikdy nekončící praxe.
Jste-li v manažerské pozici, zkuste to vzít jako „test“ a na škále 1 (vůbec nenaplňujete) až 10 (naplňujete v maximální možné míře) se v jednotlivých bodech ohodnotit. A nejen to. Zdůvodněte PROČ (ano / ne) v dané míře jednotlivé charakteristiky (ne)naplňujete.
„Lhát si do kapsy“ asi nemá smysl. Je to i takový test ohledně bodu 2 z výše uvedených principů. Chcete-li, zkuste se inspirovat otázkami na konci článku.
Provázanost a spíše horší praxe
Užitečné je si uvědomit provázanost jednotlivých bodů z desatera principů strategického lídrovství. Může být zjevná i skrytější. Při návštěvách ve firmách a organizacích a práci s lidmi „uvnitř“, vídávám případy dobé i horší (a špatné, až kontraproduktivní) praxe.
Pro týmy zaměstnanců a jednotlivce není příjemné, když vnímají, že se lídři nezúčastňují rozvojových aktivit, na které posílají své zaměstnance. Vesměs je to vlivem špatně uchopených či vnímaných bodů 1 a 10, které ohrožují chápání lídrů ze strany týmů a jednotlivců v bodech 2 a 8.
Pokud jde o bod 3, není výjimkou setkat se s netrpělivostí, prosazováním nápadů a myšlenek „na první dobrou“, kdy ve hře nejsou žádné varianty, ani scénáře.
Velkou zralost a nadhled vyžaduje bod 4. Chyby se spíše neodpouští, prostor pro selhání řeší „kvalitářI“ (zejména ve firmách v automobilovém průmyslu). Přispívá k tomu v nemalé míře i malá vnímaná kvalita práce a velice odtažitý přístup mnoha agenturních zaměstnanců ve firmách. V mnoha směrech to souvisí s bodem 1. Nádech práce v tomto smyslu zůstává spíše operativní, než strategický. Není výjimkou setkat se s uspokojením manažerů, protože „ono se to vždycky nějak udělá“. Zákazník v podstatě dostane, co chce a potřebuje, ale proces, jakým produkt nebo služba pro něj vznikala ne všichni reflektují.
To vede k bodu 9 – času na reflexi. Jedna porada za druhou, neustálá jednání apod. nejsou tou strategickou cestou (přestože komunikaci pokládám, za důležitou, ale musí být efektivní), ani nesvědčí o účelné oddanosti práci (bod. 8). Mnohdy mám pocit, že manažeři mají pocit, že by čas na reflexi byl v očích druhých vnímán jako „nemá co na práci“. Přitom „zastavit se“ a zamyslet (viz strategické myšlení) je podstatnou součástí rovnováhy a duševního zdraví v práci.
Bod 7 je specifický, vzhledem k současné a nedávno minulé době obtíží se sháněním lidí. Nemám teď na mysli operátory apod., ale také lidi na vedoucích pozicích, připravených na transformaci. Navíc nejde o „najímání“ lidí do pracovního poměru, ale spíše o získávání lidí pro změnu a transformaci. Myslím, že to není ani o krizových manažerech, protože ve strategickém vůdcovství jde o proaktivní změny, ne o přežití a hašení požárů.
Zastavte se a zeptejte se sami sebe
Výše uvedené řádky ukazují spíše neblahou praxi či úskalí. Desatero strategického lídrovství však dává koncept, z něhož si lídři mohou vytvořit svůj model a postup učení, rozvoje a zlepšování svého vedení. Umožňuje experimentovat (PDCA cyklus). Zvažování, jak co nejlépe naplnit oněch 10 principů je součástí strategického myšlení, ale pak zejména strategického konání lídrů.
Věřím, že radami, inspirací, dobrými i špatnými příklady a diskusí k tomu přispívají předměty a tematická setkání studentů (nejen) v EBS a/nebo ÚPPV.
Zde jsou OTÁZKY PRO VAŠÍ SEBEREFLEXI z pohledu prezentovaných 10 principů strategického leadershipu.
(Škály pro hodnocení si zvolte podle svého gusta (viz. obrázek). Důležitější je zdůvodnění a důkazy, byť nejde o žádný standardizovaný dotazník, ale spíše opravdu jen zamyšlení pro vás a vaši inspiraci. Otázky jsou koncipovány v mužském rodu, ale platí i pro ženy – lídryně a manažerky.)
- Do jaké míry rozděluji a deleguji rozhodování a odpovědnost mezi ostatní lídry? Proč / v čem je to přínosné?
- Do jaké míry jsem upřímný a otevřený ve sdílení informací s druhými? Jaký je poslední případ, který mohou ostatní potvrdit?
- Do jaké míry se mi daří otevírat více cest, které umožňují a napomáhají přinášet a rozvíjet nové myšlenky a nápady a testovat je?
- Do jaké míry vytvářím bezpečný prostor pro selhání? Jak to druzí poznají a vnímají? K čemu vede to, když lidé takový bezpečný prostor mají či nemají?
- Do jaké míry poskytuji ostatním přístup k dalším stratégům? Kdy a za jakých okolností se tak stalo naposled?
- Do jaké míry rozvíjím příležitosti pro učení založené na zkušenostech? Jaký příklad mohu uvést z poslední doby? K čemu to přispělo?
- Do jaké míry získávám a daří se mi získávat lidi pro změnu a transformaci? Kdo je toho důkazem v mém okolí? O jakou hlubší změnu v takovém případě šlo?
- Do jaké míry jsem oddán své práci jako strategický lídr? Čím toto mohu doložit? Jaké jsou má měřítka této oddanosti?
- Do jaké míry si nacházím čas k reflexi a zamyšlení? Kdy jsem se naposled zastavil a zamyslel se? Mám pravidelný čas na reflexi zanesen ve svém diáři a rozvrhu?
- Do jaké míry je rozvoj vůdcovství a mých lídrovských schopností a dovedností už uzavřen či může pokračovat? Jaké mám důkazy, že je to (pro mě) nekončící praxe? Jak to mohou v můj prospěch dosvědčit druzí v mém pracovním okolí?
Podělte se v komentářích o své dojmy, výsledky, pohledy na věc, zkušenosti… Děkuji.
Literatura:
- LEINWAND, Paul, MAINARDI, Cesare, R. Strategy That Works: How Winning Companies Close the Stratey-to-Execution Gap. Boston: Harvard Business Review Press, 2016. 288 s. ISBN 928-1-62527-520-2.
- ROOKE, David, TORBERT, Willam, R. Seven Transformations of Leadership. Harvard Business Review, 2005, 83(4), 66-76.