Být úspěšný je skvělé! Být úspěšný je opojný pocit! Být úspěšný znamená být bohatý, a to je taky skvělé! Jenže jak takovéhoto skvělého pocitu dosáhnout? Jak dokázat být úspěšný, navíc co nejdříve? Po pravdě – nevím přesně. Co ale vím naprosto přesně je, že existují konkrétní chyby, které jsou pravidelně opakovány a tyto chyby nejenže nepřispívají kýženému statusu úspěšnosti, ale navíc ještě jeho dosažení brání.

Doslova ho brzdí. A to dokonce i v případě, že máte skvělý nápad, máte dostatek kapitálu nebo možností nápad zrealizovat a navíc okolo sebe máte dost ochotných a schopných lidí, kteří vás podpoří a pomohou. A přesto se pořád ne a ne odlepit ode dna. Nečekejte zároveň, že vám s odlepením pomůže nějaké magické datum – například 1. Ledna nového roku a všechna psaná i nepsaná předsevzetí nebo aktuálně se nabízející začátek nového školního roku. Ne. Pomoci si musíte v rozjezdu sami a ideální je k tomu začít ve vlastní hlavě. Změnit myšlení a odstranit chyby, které brání stát se úspěšným.

Co například takový Multitasking – dělání více úkolů najednou? Píše se o něm všude, jako o bezvadné metodě pro současné (nejen) manažery, jako o metodě, která posouvá k vyšší efektivitě a podobně. Ale upřímně – vážně dokážete sedět na poradě nebo diskutovat s kolegou nějaký konkrétní problém, na plno se mu věnovat a stejně zodpovědně a bez chyb odpovídat na emaily? Pravdou sice je, že lidský mozek je svými majiteli využíván ani ne na 10%, ale proto, že tomu je tak už miliony let, tak nečekejte, že právě vy prolomíte tu hranici a začněte ho používat výrazně více. A i kdyby se přece jen náhodou podařilo, že dosáhnete vyšší efektivity, kterou samozřejmě měříte, zkuste zároveň ještě měřit výskyt chybovosti poté, co začnete Multitasking provozovat. Možná vás čeká nemilé překvapení.

Dalším typickým rysem, který brání dosáhnout úspěchu je být Jája. Jde o stav typický pro nové manažery nebo naopak dlouholeté řídící pracovníky, nejčastěji ale o podnikatele nebo živnostníky. Prostě nejlépe vše zvládnu Já! Odborně se tomu říká neochota delegovat úkoly a pravomoci, obecněji - práci. Dovedu si představit ty argumenty mnoha z vás – na nikoho jiného nemám peníze, nikoho si nemohu dovolit zaměstnat a rozvázat si tak ruce pro jiné úkoly. Jistě chápu a rozumím. Ale když už napíšete dopis a je třeba ho odeslat poštou, vážně na tu poštu nemůžete poslat někoho jiného? Někoho kdo je schopen dojít na poštu a dopis podat. To zvládne i dítě nebo naopak starší rodič. Nejenže přispějete k jejich pocitu důležitosti, ale ještě jste delegovali a ušetřili čas na něco jiného. A zdarma. Zkuste to, je to hezký cíl.

Cíle a jejich stanovování jsou ostatně častou příčinou nedosažení úspěchu. Když cíle nejsou, pak je případná úspěšnost na úrovni zázraku. Pokud jsou naopak od začátku velmi vysoké, tak je jejich případné dosažení opět velmi blízko hranici zázraku. Jistě je lákavé vytýčit si velké cíle a mít pak velký úspěch. Ale předpokládat se dá spíše velký průšvih. Nikdo totiž bez tréninku neleze po osmitisícovkách v Himalájích, nikdo bez tréninku nejede lyžovat do Alp na černé sjezdovky a stejně tak manažeři a ostatní pracovníci by si neměli bez tréninku a bez rozmyslu stanovovat zbytečně vysoké cíle. Optimum je stanovit si mírně nadprůměrný cíl, což je stále ještě realistické, dostačující a navíc motivující.

Netvrdím, že když odstraníte tyto tři velmi časté nešvary, dosáhnete okamžitě úspěchu. Ale s plnou rozhodností tvrdím, že té vysněné úspěšnosti budete daleko blíže, dosáhnete jí případně snadněji a bude vás takové dosahování cílů nakonec i bavit.