Několik rad pro pracovní oběd

Všichni tak rádi chodíme na pracovní obědy. A nejen TOP manažeři, ale i jakýkoli manažer nebo liniový zaměstnanec je rád, když se nají a navíc se u toho může tvářit, že pracuje. Pracovní obědy mají v českém prostředí poměrně mladou historii. Ne, že by se u nás dříve na pracovní obědy nechodilo, ale byla to záležitost pro pár vyvolených. Proto i po dvaceti letech je tento fenomén stále u většiny zaměstnanců velmi oblíbený. A mají pro něj také mnoho, více či méně oficiálních, argumentů. 

Za prvé se najíst za cizí peníze. Buďto jsou totiž zváni nebo útratu proplácí zaměstnavatel a zahrnuje si ji do nákladů. Dále nemusí být v danou dobu na pracovišti a přesto pracují. Navíc jim nemůže nikdo vyčítat, že oběd trval zbytečně dlouho – klient to tak chtěl. Navíc jde o zpříjemnění jednání, které nemusí být tolik formální. A v neposlední řadě dělají dvě činnosti v jednom čase, takže jsou i efektivní. Zdánlivě. A také se vám zdá, že si některé schůzky domlouváte složitě, ale domluvit pracovní oběd je daleko snazší? Někdy dokonce s tím stejným člověkem. Vysvětlení je jednoduché – i partner nebo klient se rád naobědvá za cizí peníze. On má vůbec podobnou motivaci na pracovní oběd jít, ale to ještě neznamená, že podepíše smlouvu nebo učiní objednávku. Někdy to dokonce odmítne již v průběhu jídla.

Ale pozor! Pracovní oběd má daleko více úskalí, než možných přínosů. Lze je rozdělit na profesní a osobní.

Mezi profesní úskalí patří zejména riziko, že nemáte jistotu zakázky a přesto navyšujete náklady. A už je jedno, zda jste zaměstnanci nebo podnikatelé. Každopádně zvyšujete náklady na onu případnou zakázku, která v tomto důsledku musí být dražší, nebo si snižujete zisk. A to si samozřejmě velmi často uvědomuje i klient. S tím souvisí další možné úskalí - jakou restauraci vybrat? Když bude hodně levná, klient se urazí nebo ani nepoobědvá a zakázka zcela jistě nebude. Když bude hodně luxusní a ceny za obědové menu budou na úrovni týdenního zájezdu do Egypta, tak klient pojme podezření, že máte vysoké ceny, abyste si tohle mohli dovolit, že to v konečném důsledku stejně zaplatí on v zakázce a tudíž v tom lepším případě bude požadovat slevu, v horším případě dohodu vůbec neuzavřete. Je tedy třeba zvolit nějakou střední cestu, cestu střídmou. V tu chvíli ale řešíte lokalitu. „Máme v okolí takovou restauraci?“. Nebo je třeba přiblížit se ke klientovi a zkusit restauraci v jeho okolí, kterou však neznáte, neznáte chuť jídla, kvalitu servisu, a podobně. Když už vyřešíte i tuto otázku, zbývá poslední. Domluvit se na skladbě jídla. Na vegetariána nezapůsobíte návštěvou vyhlášené restaurace s ještě vyhlášenějšími steaky, na milovníka české kuchyně neuděláte dojem chutnou pizzerií. Skutečně znáte preference klienta? A pokud se přizpůsobíte, tak si zase nemusíte pochutnat vy. A pokud i tuto otázku nakonec zdárně vyřešíte, tak zjistíte, že vás stála zhruba tolik času jako část jednání, které již mohlo probíhat.

lunchNásledují možná osobní úskalí celé akce zvané pracovní oběd. Pokud již máte vyřešeno kde, je třeba rovněž dořešit kdy, co na sebe a jak pracovat. Otázka se zdá být jednoduchá. Přece jde o oběd a tedy kolem poledne. Ale zkuste jít na oběd ve 13:30 (protože tak to partnerovi vyhovuje), když jste vstávali do práce, jako každý jiný den, již v 7 hodin ráno. Je tedy velmi důležité vybrat i dobu konání oběda s ohledem na preference účastníků. Zvlášť pokud jich je více než dva. Dalším možným úskalím je samozřejmě outfit. Jde-li o práci, měl by být přiměřený oboru, partnerovi a prostředí, ale také cenové výši zakázky. Dále, pokud si budete celou dobu dávat pozor , aby se nestala nějaká společenská nehoda a vy jste si neušpinili oblečení, je velmi pravděpodobné, že se ani dobře a spokojeně nenajíte. A to ani nezmiňuji fakt, že by oběd měl být chuťově a aromaticky neutrální, nebo jen minimálně vnímatelný a zásadně neobtěžující.

Nakonec to nejdůležitější, to proč se hlavně pracovní oběd koná. Jak pracovat? Musíte mít rozmyšleno, zda vám stačí diskuse a poznámky si uděláte později nebo zda si hodláte zaznamenávat vše podstatné rovnou v průběhu oběda. To pak není vhodné volit stůl pouze pro dvě osoby, i když budete jednat jen dva. A kdy vlastně začít pracovat? Před polévkou, po polévce, a dávat si vůbec polévku? Nebo začít jednat až po jídle u kávy? Pokud vám jako nejlogičtější přijde poslední varianta proč partnera nepozvete rovnou jen na kávu? A tím pádem káva může proběhnout i v kanceláři nebo nanejvýš na neutrální půdě, ale rozhodně nebude tak dlouhá.

Jak tedy v praxi využívat fenomén pracovních obědů?

Oběd by měl být čistě neformální záležitostí, byť se při něm dodržují formální a společenské zvyklosti. Měl by v každém případě probíhat nejdříve po podepsání zakázky nebo po uzavření dohody o budoucí spolupráci (ne vždy se totiž musí jednat o nákup nebo prodej čehokoli), ideálně však až po jejím ukončení. Ani jedna ze stran už nebude pod tlakem, je větší předpoklad uvolněné atmosféry a tudíž větší předpoklad pro další spolupráci. Má to tedy daleko větší efekt a přínos.

Takže zrušte všechny dopředu naplánované pracovní obědy, místo nich uzavřete raději pár nových smluv, dohod o spolupráci nebo si nechte poslat pár nových objednávek a pak, po provedené práci si domluvte zasloužený oběd.