Může či musí znát manželka příjem svého manžela?

Ve své advokátní praxi jsem se setkal se situacemi v rodině, kdy manželka neinformovala svého manžela např. o sjednání dohody ke zvýšení kvalifikace,která přinesla neblahé důsledky do rodinného života, zejména na úkor doby péče o děti. Manžel se poté domáhal vyslovení neplatnosti této dohody.

Lze rovnou říci, že taková dohoda nemůže být z uvedeného důvodu neplatná. Řešení lze hledat v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále OZ). Ten zasahuje do pracovněprávní oblasti  v § 689.  Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte. Příkladů z personální oblasti může být několik. Manžel má např. v úmyslu :

  • uzavřít pracovněprávní vztah, kde by pracoval ve směnném provozu. Tím by byl ohrožen zájem nezletilých dětí,
  • sjednat se zaměstnavatelem dohodu o zvýšení kvalifikace, s čímž manželka nesouhlasí (náš úvodní příklad),
  • zahájit podnikatelskou činnost, která by se dotkla ve svých důsledcích i druhého manžela.

Důvodová zpráva k OZ uvádí, že osobní povinnosti a práva manželů nejsou přímo vynutitelné. Případné neplnění povinností, které odpovídají výslovně uvedeným právům může mít zejména  faktické důsledky. Ty pak mohou nalézt i své právní odrazy, např. mohou jako skutečnost, která má zásadní vliv na existenci rozvodového důvodu představovat zdůvodnění návrhu na zrušení manželství rozvodem.

 

Bez soudního vymáhání

 

 To je však až nejkrajnější řešení. V praktickém manželském a rodinném životě nebude zřejmě přicházet v úvahu,aby druhý manžel splnění uvedených zákonných povinností vymáhal soudně. V tomto případě by se nejednalo o harmonické manželství. V personální činnosti se však setkáme se situacemi, kdy např. při    rozhodnutí manžela pro studium při zaměstnání (např. zvyšování kvalifikace) by měl brát zřetel na zájmy dětí, pokud touto činnosti by byla ztížena výchova malého dítěte. Podobně by měl brát v úvahu zájmy nezletilých dětí nebo rodiny  manžel, který bude pracovat ve směnách.

Důležitou úlohu zde mohou sehrát i zaměstnavatelé. OZ jim v tomto směru nestanoví žádnou povinnost, ale znakem korektního jednání bude např. sdělení zaměstnavatele zaměstnanci, že při rozvrhu pracovní doby by se měl „poradit“ s manželem, stejně jako při úvaze o možnosti zvyšování nebo prohlubování kvalifikace. To se týká pracovněprávních vztahů zejména manželů, kteří pečují o děti.

 

Údaje o příjmech manžela

 

Zajímavé je ustanovení § 688 OZ. Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Jde o významnou konkretizaci osobních práv, včetně údajů z pracovněprávní oblasti. V případě, že by manžel tyto „povinnosti nesplnil, je možné se  tohoto práva domáhat u soudu. To je však až nejkrajnější řešení.

V průzkumu, který provedla ING Bank „Svět spoření“,se k „ulívání“ peněz bokem, přiznala třetina z dotázaných žijících v manželském či partnerském vztahu.Mnohdy přitom nejde o malé částky. Každý desátý muž či žena má tajné úspory vyšší než tři měsíční příjmy a pětina si dokáže „ulít“ částky ve výši tří platů. Nejvíce tajných střádalů je mezi mladými lidmi do třiceti let a ve věkové skupině nad padesát let.

Vzhledem k tomu, že plat a mzda jsou formou odměny z pracovní činnosti, zasahují tyto otázky i do pracovněprávních vztahů. V řádném manželství asi není problém, aby si manželé navzájem sdělovali údaje o svých příjmech. Jinak je tomu v případech, kdy jde o manželství formální. Je proto správné, že OZ má ustanovení, které umožňuje manželům se domáhat zjištění údajů o svých příjmech. Bude –li se jeden z manželů domáhat informace o příjmech (mzda, plat,odměny), druhého manžel, je zaměstnavatel povinen této žádosti vyhovět. Zábranu nevytváří ani nařízení EU o ochraně osobních údajů (GDPR), neboť povinnost ke sdělení této informace je stanovena v zákoně a zaměstnavatel k tomu nepotřebuje souhlas manžela (zaměstnance).

 

Právo k užívání a povinnost k udržování

 

Nejde jen o využívání manželských „výhod“ v oblasti financí, ale i o určité povinnosti. Společný majetek musí oba manželé udržovat společně, ale také mají právo společně jej užívat.  Obvyklou správu (údržbu) může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech, které jsou nad rámec obvyklé správy, se vyžaduje souhlas obou manželů a právní jednání učiněné jedním z nich by bylo neplatné.

Např. koupě vozu nebo zahraničního zájezdu vyšší ceny je úkonem nad obvyklou správu majetku a pokud by druhý manžel namítal neplatnost tohoto právního jednání, neboť ho druhý manžel učinil bez jeho souhlasu, musel by ho soud (např. kupní smlouvu) prohlásit za neplatné. Naopak k běžným záležitostem, které se týkají společných věcí, např. přijetí dopisu, vyřízení objednávky na dodávku zboží menší hodnoty, placení inkasa apod., nemusí mít manžel souhlas druhého manžela a právní úkon by byl platný.

 Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného jmění, rozhodne na návrh některého z nich soud. Neshody se mohou týkat způsobu a rozsahu užívání věcí, nákladů, které mají být na věc vynaloženy, hospodaření s věcmi apod. Za neshodu, o které může rozhodnout soud, je třeba považovat i případ, kdy jeden z manželů vylučuje druhého manžela z užívání společné věci.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby.