Kdo je chytřejší – já nebo telefon? Možná to vypadá, že jsem se právě zbláznil, ale myslím to vážně. Položili jste si někdy tuto otázku?

Pokud ano, tak pravděpodobně drtivá většina z vás (zdráhám se totiž napsat všichni, ale myslím si to) odpověděla, že ano. Tím to skončilo, důkazů netřeba. I já jsem si tuto otázku položil, chvíli přemýšlel a pak rovněž vyřkl - ano. Na důkaz se však pokusím vyvolat virtuální moderní pětiboj a objektivně hodnotit jednotlivé disciplíny.

Začněme z venku. Design. No řekněme, že velmi záleží na jednotlivých posuzovaných modelech, a to jak lidech, tak přístrojích. Takže na úvod 1:1. Fotoaparát. Ani sebelepší fotoaparát nemůže být lepší a podrobnější než lidské oko, takže po této disciplíně vede člověk 2:1. Hmotnost. Vzhledem k tomu, že u přístroje se hmotnost redukuje daleko snadněji a nenarůstá s jeho stářím, tak telefon vyhrává a celkově dorovnává na 2:2. Paměť. Pokud jde o chytrý telefon, a je jedno od jakého výrobce nebo jak je drahý, lze velmi objektivně říci, a to i s ohledem na lidské možnosti, že paměť je u telefonu vždy o mnoho lepší a daleko efektivněji využívána, navíc dlouhodobě. 2:3 ve prospěch telefonu. Na závěr zbývá zhodnotit operační systém. Mozek přístroje versus mozek lidský. Schopnost přemýšlet. Schopnost se rozhodovat a vyhodnocovat. V této disciplíně telefon člověka nikdy neporazí. Konečné skóre je tedy 3:3. Že by remíza? Nejednoznačný výsledek a nejednoznačný vítěz? Ani náhodou! Každý ze zmiňovaných parametrů má totiž jinou hodnotu. A rozhodně nejvyšší, až nepřekonatelnou, má právě poslední disciplína – schopnost přemýšlet. A v ní vítězí člověk. Člověk je tedy, objektivně posouzeno, chytřejší než chytrý telefon. 

Proč nad tím ale vůbec uvažuji? Protože se tato skutečnost mnohdy vůbec neprojevuje a lidé se svými telefony nechávají dokonale ovládat. Pokud totiž chytrý telefon, přístroj, který není chytřejší než člověk, správně nepoužívá, může se stát nástrojem k plýtvání času a nespolečenskému chování.  Chcete-li se i na venek prezentovat jako chytřejší než Váš chytrý telefon, držte se následujících základních doporučení.

• Vypněte zvonění telefonu před jednáním nebo společenskou událostí a v jejím průběhu ho nemějte ve svém dohledu. Ukážete tak respekt vůči pořadatelům setkání a nebudete obtěžovat kolegy.
• Při osobním jednání s lidmi nepokládejte telefon na stůl ani ho během konverzace nekontrolujte. Vytvářeli byste dojem, že telefon je pro vás důležitější než jednající partner, ale také byste se méně soustředili (protože co kdyby náhodou přišla SMS nebo e-mail a Vás by znervózňovalo, že nevíte o co jde) a tím pádem nepodali 100% možný výkon.
• Pokud přesto očekáváte neodkladný hovor nebo zprávu, informujte o tom jednajícího partnera předem a s doplněním, proč je to tak důležité. Rozhodně si v tuto chvíli vysvětlení namísto omluvného „pardon“ zaslouží. Záležitost pak vyřiďte rychle a mimo prostor jednání.
• Hlasitost vyzvánění pak nastavte pouze na nejnižší nutnou úroveň a tónem vyzvánění by neměla být úvodní píseň k seriálu Včelka Mája nebo Šenkýřka od Jardy Hypochondra („Skoč na stůl šenkýřko, svlíkni se do naha, ať se nám ukáže, Tvá kyprá postava, ….“)

Pokud těchto několik skutečně základních pravidel ovládnete, tak nejen, že bude platit to, co jsme zjistili v objektivním virtuálním pětiboji (chytrý telefon není chytřejší než člověk), ale ještě to dáte všem najevo. A nejen to. Dáte také najevo, že se nenecháte ovládat svým zdánlivě chytrým telefonem, ale máte svůj čas a své priority pevně v rukou.