Před nedávnem jsem četl zajímavou statistiku, jejíž výsledky jsem si vypůjčil do názvu dnešního blogu. Podle průzkumu ING Bank „Svět spoření“ se k ulívání peněz bokem přiznala třetina z dotázaných žijících v manželském či partnerském vztahu. Mnohdy přitom nejde o malé částky. 

Každý desátý muž nebo žena má tajné úspory vyšší než tři měsíční příjmy a pětina si dokáže ulít částky ve výši tří platů. Nejvíce tajných střádalů je mezi mladými lidmi do třiceti let a ve věkové skupině nad padesát let. Je proto správné, že nový občanský zákoník (dále NOZ) poukazuje na tyto „problémy“ v rodinných vztazích a pokouší se je řešit. Nejde sice o klasický legislativní postup, ale o upozornění na možný původ těchto nesnází. Kde jinde by z tohoto pohledu vznikaly rodinná práva a povinnosti, než v pracovněprávních vztazích.

Údaje o příjmech manžela

Podle NOZ má manžel právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Jde o významnou konkretizaci osobních práv, včetně údajů z pracovněprávní oblasti. V případě, že by manžel tyto povinnosti nesplnil, je možné se tohoto práva domáhat u soudu. To je však až nejkrajnější řešení. Vzhledem k tomu, že plat a mzda jsou formou odměny z pracovní činnosti, zasahují tyto otázky i do pracovněprávních vztahů. V řádném manželství asi není problém, aby si manželé navzájem sdělovali údaje o svých příjmech. Jinak je tomu v případech, kdy jde o manželství formální. Je proto správné, že NOZ má ustanovení, které umožňuje manželům se domáhat zjištění údajů o svých příjmech.

Manželé a zaměstnání

NOZ zasahuje do pracovněprávní oblasti i v další situaci. Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte. Příkladů z personální oblasti může být několik. Manžel má např. v úmyslu:

- uzavřít pracovněprávní vztah, kde by pracoval ve směnném provozu, tím by byl ohrožen zájem nezletilých dětí
- sjednat se zaměstnavatelem dohodu o zvýšení kvalifikace, s čímž manželka nesouhlasí
- zahájit podnikatelskou činnost, která by se dotkla ve svých důsledcích i druhého manžela

Důvodová zpráva k NOZ uvádí, že osobní povinnosti a práva manželů nejsou přímo vynutitelné. Případné neplnění povinností, které odpovídají výslovně uvedeným právům může mít zejména faktické důsledky. Ty pak mohou nalézt i své právní důsledky, např. mohou jako skutečnost, která má zásadní vliv na existenci rozvodového důvodu, představovat zdůvodnění návrhu na zrušení manželství rozvodem.

To je však až nejkrajnější řešení. V praktickém manželském a rodinném životě nebude zřejmě přicházet v úvahu, aby druhý manžel splnění uvedených zákonných povinností vymáhal soudně. V tomto případě by se nejednalo o harmonické manželství. V personální činnosti se však setkáme i se situacemi, kdy např. při rozhodnutí manžela pro studium při zaměstnání (např. zvyšování kvalifikace) by měl brát zřetel na zájmy dětí, pokud touto činností by byla ztížena výchova malého dítěte. Podobně by měl brát v úvahu zájmy nezletilých dětí nebo rodiny manžel, který bude pracovat ve směnách.

Důležitou úlohu zde mohou sehrát i zaměstnavatelé. NOZ jim v tomto směru nestanoví žádnou povinnost, ale znakem korektního jednání bude např. sdělení zaměstnavatele zaměstnanci, že při rozvrhu pracovní doby by se měl „poradit“ s druhým manželem, stejně jako při úvaze o možnosti zvyšování nebo prohlubování kvalifikace. To se týká pracovněprávních vztahů manželů, kteří pečují o děti.

Manžel jako šéf své manželky

Pracovněprávní předpisy nevylučují zaměstnávání manželů nebo jiných příbuzných na jednom pracovišti, třeba i v postavení nadřízeného a podřízeného. Zákoník práce uvádí, že pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) nemůže být mezi manžely nebo partnery (osobami stejného pohlaví). Tím se však nebrání účasti manžela jako spolupracující osoby třeba v podnikání druhého manžela. Přitom je ovšem možné, aby byl přijat do pracovního poměru v obchodní korporaci (např. společnost s ručením omezeným), do které ho přijímá druhý manžel působící v této obchodní společnosti jako statutární orgán (např. jednatel).

Neexistuje žádný obecně platný právní předpis, který by vylučoval, aby u téhož zaměstnavatele pracovaly osoby blízké nebo příbuzné včetně manželů. NOZ dokonce stanoví pravidla pro zřízení tzv. rodinného závodu. Jiná je otázka, co je vhodné. Mnohdy je dokonce žádoucí, a z provozních důvodů i účelné, aby nejen u jednoho zaměstnavatele, ale i dokonce ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti, pracovali zejména manželé nebo příbuzní prvního a druhého stupně. Jde např. o zemědělství, obchod a služby, rekreační provoz apod.

Jestliže jste dočetli dnešní blog až sem, tak ruku na srdce: jsou ve vašem manželství finance v pořádku ?