Aktuální článek s tématem Jak na vyvážení pracovního a soukromého života zcela záměrně publikuji až po právě skončených Vánocích, i když by si býval zasloužil své zveřejnění ještě před nimi. Ale upřímně – kdo z Vás by ho četl a nechal se jím inspirovat, když konec roku bývá tradičně spjatý s velkým pracovním vytížením a stresem (zaměstnanci obchodů a logistických firem by mohli vyprávět) a zároveň se často necháváme strhnout stresem a všeobecnou náladou z perfektního průběhu posledních svátků v roce.
Teď je tedy ten správný čas, kdy si můžete snad už v klidu počíst a začít pracovat na změnách třeba už pro letošní Vánoce, které koncem právě začatého roku opět přijdou. A to je první dobrá zpráva. Máte čas na přemýšlení, změnu i přípravu.
Většina z nás má utopickou vizi, že jednoho dne budeme schopni adekvátně vyvážit pracovní a soukromý život. Pro většinu pracujících lidí nejen na manažerských pozicích, i když pro ně to platí dvojnásob, je ale tato představa zatím pouze nenaplněným snem. Ruku na srdce, například prodejní profese je typická právě tím, že klasická pracovní doba 8:30 – 17:00 je pro většinu obchodníků spíše vtipem. Kdo chce v tomto oboru uspět, je nucen smířit se s tím, že si bude muset ukrajovat čas ze svého osobního a rodinného života. Všichni to chápeme, málokdo je s tím ale spokojen.
Jak se píše v jednom z článků na profesní síti LinkedIn, lidé si v práci často vyčítají, že nejsou s rodinou nebo s přáteli, a v čase, kdy jsou s přáteli a rodinou, si zase vyčítají, že nepracují. Je to začarovaný kruh, často pramenící ze špatně (nebo vůbec!) definovaných a nastavených životních priorit a neschopnosti skutečně přepínat mezi prací a časem na soukromé aktivity. Tyto výčitky a stres jsou pak mnohdy horší než samotná časová nevyváženost. V článku zaznívá návrh, že lepší, než striktně oddělovat pracovní a soukromé aktivity a snažit se je v opozici proti sobě vybalancovat, je smířit se s tím, že oba tyto světy existují paralelně a že do sebe zasahují. Je sice hezká představa, často i plán, striktně definovat čas skončení s prací a začátku relaxu. Ale pokud nastane neočekávaná událost, byť jen v podobě neplánovaně delšího jednání nebo porady, tak ustupuje racionalita, schopnost rychle přemýšlet a reagovat, nastupuje stres a důsledkem je nejen snížená schopnost vnímání a tudíž i pravděpodobně ne zcela odpovídající výkon, ale rozhodně začne opět pracovat stres a s ním spojené projevy, které ovšem mohou přetrvávat ještě dlouho poté, co jednání nebo porada fakticky skončí. Účinnější a prospěšnější je potom integrace a částečné propojení než striktní rozdělení.
Při služební cestě například můžete využít času a navštívené město si ve výletním duchu i projít, dát si někde kávu, přečíst noviny, navštívit v daném místě nějakou atraktivní památku nebo výstavu případně vzít s sebou i rodinu a z pracovního dne udělat částečně i výlet. Mě osobně se vybavuje konkrétní příklad, kdy jsem před lety jel do Telče na konferenci, na které jsem měl přibližně hodinové vystoupení. Protože manželka byla tehdy na mateřské dovolené, byl červen a hezké počasí, vzal jsem ji i našeho syna s sebou. Strávili jsme spolu celý den a nikdo ani nebyl poznamenán tím, že jsem se na dopoledne odpojil a věnoval se práci a nerušil tak manželku při procházení obchodů. Nebo lze využívat drobných časových mezer při různých činnostech a věnovat se chvíli něčemu jinému. Když například jedete na obchodní schůzku, zavolejte kamarádovi. Jestliže čekáte na vlak, který vás odveze za klientem, napište svým rodičům.
Doba se rozhodně mění a ne vždy k horšímu. Rozdělení pracovního a soukromého života u většiny zaměstnavatelů už nebývá tak striktní, jako tomu bylo v minulosti. Váš šéf se na vás nebude dívat vyčítavě, pokud jednou za čas zvednete telefon své partnerce, pokud si v pracovní době objednáte nějaké zboží v e-shopu nebo si odskočíte něco zařídit na úřad nebo na poštu. Na druhou stranu za to na oplátku očekává, že nebudete na minutu přesně na konci pracovní doby brát za kliku a odcházet pryč a občas zůstanete déle nebo naopak přijdete do práce dříve. Ostatně to je poměrně seriózní a gentlemanská dohoda, byť třeba nepsaná. Vymyslete vlastní způsob, jak propojit rodinný a profesní život, aby byl přesně podle Vašich představ, i když třeba nebude splňovat obecné nastavení. Mám ve svém okolí jeden konkrétní případ, kdy zaměstnankyně firmy si kladla jako podmínku nástupu do práce, že nechce pouze standardních 20 dnů dovolené, ale protože má partnera a přátele v Egyptě a protože miluje slunce a teplo a před několika lety si tam pořídila i byt, tak požaduje, aby mohla třikrát ročně do Egypta odjet na dva až tři týdny v kuse, s tím, že konkrétní termíny oznámí klidně půl roku dopředu. Protiváhou nabídla, že v průběhu roku nebude využívat vůbec dovolenou a v práci bude denně, tedy pondělí až pátek, od 9 od rána do 19 hodin večer. No a její, tehdy ještě budoucí zaměstnavatel, na tyto podmínky přistoupil a oboustranně to funguje. Přitom šlo pouze o to definovat své priority a něco za to nabídnout. Nemyslete si, i zaměstnavatelé dneska přemýšlí a počítají, a i když jsou někde nastavena nějaká pravidla, tak se dají vždy změnit, pokud je to pro obě strany výhodné. Proto promluvte si s nadřízeným a najděte společné řešení. Je v zájmu všech, aby do práce chodili všichni zaměstnanci rádi a byli spokojeni. To následně vede k vyšší efektivitě i produktivitě práce, což má většinou za následek i vyšší výnosy a zisky. Kruh se uzavírá.
Jde o to chtít přemýšlet nad možnostmi, které jsou reálné a nesnažit se dopředu argumentovat tím, že by to stejně nikdo neschválil nebo nedovolil. Protože kdo ví proč, zvládne jakékoli jak.
Příjemný rok 2017.
