I na vteřině záleží

V rámci Time managementu a hledání optimálního rozvržení času se často potýkáme s otázkou dostatku nebo spíše možná nedostatku času. A proto, že jde o otázku klíčovou, snažíme se hledat i klíčová řešení. Řešení, která jsou navíc dlouhodobě funkční. A tak dochází naprosto přirozeně i k hledání úspor času. Dochází k optimalizaci procesů, skrze které se rovněž snažíme uspořit nějaký ten čas. 

Nejde samozřejmě o klasickou úsporu do budoucna nebo na horší časy, ale spíše o efektivitu, která vede k cíli cestou stejného množství práce za méně času, což v důsledku znamená více práce za stejný čas. Povětšinou se jedná o hledání časové rezervy na úrovni hodin nebo minut. Nedávno jsem ale měl možnost být účasten prohlídce výrobního provozu v továrně vyrábějící komponenty pro automobilový průmysl. A vyslechl jsem si krátkou přednášku, nebo spíše rozbor pracovní činnosti pracovnice u montážního stolu, kde se kompletují trysky do ostřikovačů čelních skel automobilů. Manažer kvality několik dlouhých minut detailně popisoval proces, který v reálném čase trvá něco málo přes 10 vteřin. Deset vteřin na jednu trysku. Upřímně se přiznávám, že jsem celou firmu, českou pobočku německé mateřské společnosti, která jen v daném konkrétním závodě zaměstnává necelých 900 lidí, již tak vnímal jako vysoce efektivní a jejich rytmus práce mi přišel optimální.

3_2016_actual

Nicméně manažer kvality se rozpovídal o tom, jak jim přišlo, že zaměstnanci nejsou efektivní a jak přemýšleli, čím jejich práci zjednodušit nebo jak jim pomoci, aby udělali za směnu více práce (nejedná se tedy asi o pomoc v pravém slova smyslu!). Dlouze prý přemýšleli, několik konstruktérů montážní stůl rozebralo a několikrát opět složilo, investovali spoustu času do toho, aby stůl detailně poznali a dokázali najít rezervu. A po několika týdnech skutečně našli. Zjistili, že při každé jedné trysce musí pracovnice při přesunu trysky z jednoho místa na druhé, byť stále v rámci jednoho montážního stolu, stisknout tlačítko. No stisknout – zkušený pohyb, který pracovnice absolvovala několikrát do minuty, a tedy více než 2000 za směnu, by se dal nazvat spíše profesionálním zavaděním o tlačítko. A tento stisk tlačítka prý zabere 1 vteřinu! A tu se rozhodli odstranit. Jednu vteřinu ve výrobním procesu. Celá akce stála velmi mnoho peněz, protože technologii tlačítka museli na všech několika desítkách pracovišť v rámci výrobní haly přestavět na technologii bezdotykových čidel. Celá akce trvala také poměrně dlouho, protože odstavit šlo vždy jen určité procento montážních stolů a nemohli ohrozit výrobu. Nakonec se podařilo a veškeré montážní stoly byly přestavěny na techonologii bezdotykových čidel.

Při následném auditu a kontrole jakosti procesů ve výrobě bylo zjištěno, že zamýšlená 1 vteřina úspory se vyplnila a každá tryska je nyní zkompletována do deseti vteřin. To znamená, že se stihne vyrobit za 1 minutu o 1 trysku navíc. To je o 60 trysek za hodinu více. Tento výrobní podnik pracuje v režimu tří směnného provozu. Tedy 60 x 24 hodin. To se rovná o 1440 trysek za den vyrobených více na jednom pracovišti. Na jednom montážním stole z celkových několika desítek, co jich ve výrobní hale je. A navíc je třeba dodat, že zaměstnanci se vlastně zlepšily pracovní podmínky, protože před tím musel přemýšlet i nad tím, že má zmáčknout tlačítko. Nyní jen pracuje, čidlo obstará vše ostatní.

Přitom vteřina. Jedna jediná vteřina. Málokdo z nás by si asi uměl představit, že jedna vteřina může mít tak velký vliv na výkonnost produkce, na zkvalitnění práce a v konečném důsledku na zvýšení ziskovosti. Přitom podloženo konkrétními daty reálné firmy tomu tak je a já to viděl na vlastní oči.

Celou dobu vlastně směřuji k jedinému – k apelu na všechny, kteří tvrdí, že ve svém pracovním harmonogramu, ve své organizaci práce nebo pracovních postupech nedokážou najít jednotky minut nebo menší desítky minut na zefektivnění této činnosti nebo na zlepšení postupů. I na vteřině někdy záleží!