Být či mít? To je oč tu běží

Hamletovské Být či nebýt má v chápání dnešní doby, relativity času, systému práce, procesů a změn jiný rozměr. A to být či mít? To je oč tu běží

Ale jde skutečně o vlastnění něčeho nebo jen o nesprávné uchopení smyslu bytí? Touto otázkou se zabýval již v polovině sedmdesátých let minulého století americký psycholog a filosof německého původu Erich Fromm. Ten také popisuje, že alternativa vlastnění nebo bytí není zdravému lidskému rozumu jasná, neboť rozumu se zdá, že mít je normální funkcí našeho života. Protože abychom žili, tak musíme mít určité věci. A navíc musíme mít věci, abychom je užívali, a tedy mohli být. Jaká by tedy mohla být alternativa mezi těmito pojmy, když žijeme ve společnosti, kde zdá se nejvyšším cílem je mít, a to stále více a více. Vypadá to dokonce naopak – že podstatou bytí je vlastnění, tedy kdo nic nemá, není ničím. A protože žijeme ve společnosti, která se hodně orientuje na honbu za majetkem a ziskem, je v takové společnosti podezřelý každý, kdo je orientován na bytí. Neobjevuji tedy nic nového, jen se budu snažit v krátkosti zasadit desetiletími prověřenou zkušenost do kontextu osobního managementu a time managementu. Do kontextu time managementu 4. generace, tedy konceptu, který dává důraz na člověka jeho spokojený a skutečně prožitý život při zachování si nebo dosažení profesní a karierové úspěšnosti.

Většina z nás chce v životě něčím být. A stejná většina z nás při tom jedním dechem dodává, že abychom mohli být, musíme (na to) nejdříve mít. Zásadním rozporem v této tezi ovšem je, a praxe to více než potvrzuje, že se jedná o nekončící proces a jen málo z jedinců, kteří takto uvažují, toho bytí nakonec dosáhnou. Stejně jako zvýšení mzdy dlouhodobě nevede k vyšší produktivitě práce nebo dosahovaným výkonům, tak ani v tomto případě, neplatí, že až budu (dostatečně) mít, mohu se věnovat tomu, kým jsem zatím chtěl jen být. Například sním o tom, že budu cestovat a budu cestovat často, abych poznal svět. A tak vydělávám a honím se za tím, abych (na to) měl. Konto sice rychleji nebo pomaleji roste, v jeden moment dokonce dosáhne do bodu, kdy už bych si mohl dovolit na nějakou cestu vyrazit, nebo začít vyrážet na poznávací cesty opakovaně, v tom se však vyskytne jisté zásadní ale. Mohu sice už začít cestovat, ale to konto začne ubývat. Mohu sice už začít cestovat, ale měl bych raději ještě chvíli pracovat, aby konto neubývalo tak zřetelně. Možná jsem už ve fázi, kdy konto nebude ubývat až tak zřetelně, ale když odjedu, neuteče mi náhodou ta smlouva nebo ten obchod, na kterém posledních několik měsíců pracuji, nebo neuteče mi zrovna nová zakázka, která přichází tak jednou za život? To si přece nemohu nechat ujít! Tak raději nikam neodjedu, i když jsem plný chuti a sil, pořád systematicky (nezaměňovat se smysluplně) pracuji na svých průběžných aktivitách a konto rychleji nebo pomaleji narůstá. Možná ještě trochu přidám na tempu a na intenzitě práce, aby konto povyrostlo rychleji a já mohl odjet dříve. To by se mi líbilo. Ale to musím více zabrat a nesmím polevit. Jenže co se vlastně celou tu dobu děje? Děje se to, že řeším teoretické následky, nikoli reálné příčiny! .. A samozřejmě nikam nejedu a jen pracuji.

workvacJistě mnozí z vás znají Werichovo slavné: Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl, ….. A byť pan Werich tato slova napsal velmi dávno a o time managementu jistě nepřemýšlel tak jako dnešní manažeři, tak měl pravdu. Pokud se totiž sami na sobě pokusíme toto pravidlo společně s dalšími zlatými pravidly time managementu (například děláním správných věcí namísto děláním věcí správně) aplikovat a naše vize a cíle budou směřovat přímo k tomu, kým chceme být (cestovatelem) a nebudou se upínat k cestě, o které si myslíme, že k tomuto cíli vede (tedy k vydělávání peněz a trávení času pouze prací) tak s velkou pravděpodobností zjistíme, že těmi cestovateli jsme daleko dříve, než jsme si mysleli a daleko dříve, než máme na kontě onu původně stanovenou (a následně několikrát posouvanou) hranici peněz. A navíc jsme v té práci spokojenější a odpočatější. A navíc z těch našich cest po světě si přivážíme nové pohledy a nové zkušenosti na byznys případně na obor, ve kterém pracujeme. Tyto nové zkušenosti a pohledy pak můžeme zapracovat do naší praxe a opět se tak posunout o kus dále a být tak ještě úspěšnější. A s úspěchem přichází mnohdy ruku v ruce peníze.

Máte tedy dvě možnosti. Buďto mít nebo být. Vyberte si. Ale vyberte si správně…..