Zkratky moderní doby, podvodné a obtěžující zprávy

Také se podivujete nad hypermoderní mluvou digitálního věku, kdy si jůtubeři vyměňují vzkazy, třeba že je to OW[1] - tedy v cajku, v pořádku, nebo řekněme košer, nebo že je daná věc KY[2] – k ničemu a loučí se zkratkou NC[3] – tedy dost bylo řečeno? Máte dost emotikonů a smajlíků, které se na nás valí za všech stran?  Říkáte si u toho – co je to za věk, do kterého jdeme a co nám ještě přinesou všechny ty „Twittery“, internetové chatroomy a diskuzní fóra?

Pomocí tohoto blogu bych Vám chtěl ukázat tři ukázky třeba i obtěžujících a podvodných aktivit, které považujeme sice za výplody moderní komunikace, či novinky ve světě kyberprostoru, ale jsou ve skutečnosti překvapivě mnohem starší (jedná se o SPAM, řetězové zprávy a Nigerijské dopisy).

Třeba hned na začátku zmíněné zkratky pocházející vesměs původem z jednoho letního pohnutí novinářů v Bostonu, kteří začali v roce 1838 ve svých novinách užívat obdobné zkratky – zdaleka nejznámější pak dodnes zůstává „OK“[4] – zkratka globálně používaná k označení toho, že je něco v pořádku, která pravděpodobně pochází z gramaticky nesprávného přepisu slov All correct – Ol Korrekt. Stejně tak první smajlíky, které měly vlastně za cíl podtrhnout, nebo dovysvětlit význam textu, ke kterému byly připojeny a jejich zavedení (bez valného úspěchu) propagoval ve svých textech Ambrose Bierce (navrhoval užití vodorovných závorek, v podstatě místo uvozovek tam, kde pisatel užíval humorného, nebo sarkastického vyjádření) již v druhé polovině XIX. století.

SPAM

Řekněme, že nevyžádané reklamní zprávy zná každý a vlastně je nikdo nemá moc rád. S digitálním věkem rozhodně přišel jejich boom – můžeme si pro začátek říci, že samo označení spam pochází podle jedné verze ze slavného skeče skupiny Monty Python, ve kterém na jídelním lístku jedné restaurace v různých variacích a s různým počtem opakování byla pouze jediná položka – spam (druh konzervy s lančmítem – z původního spiced ham – kořeněná šunka). Proto se měl stát SPAM označením pro něco nesmyslně opakujícího se a nevyžádaného. Druhá verze hovoří o tom, že je SPAM odvozeninou z prvních písmen některých slov – třeba shit posing as mail[5] nebo stupid pointless annoying messages.

Pravda ovšem je, že rozesílání hromadných reklamních zpráv je mnohem starší, než celý internet – dokonce je prvnímu doloženému SPAMu už více než 150 let. Jednoho dne v květnu roku 1864 totiž řešili dva londýnští zubaři – bratři Maurice a Arnold Gabrielovi, následující problém – chtěli si otevřít praxi, ale neměli ani klientelu, ani licenci – tudíž pro ně nebylo možné své služby nabízet obvyklými způsoby (například vyvěsit reklamní nápis nad dveře apod.). 

Nakonec tito „koumáci“ vymysleli novou metodu hromadné reklamy – využili služeb americké telekomunikační a finanční společnosti Western Union Company, která nabízela možnost rozesílání hromadných telegrafních zpráv.

Oba podnikavci tak naráz oslovili přes sto potenciálních zákazníků z vyšších kruhů stejnou zprávou o nabízených zubařských službách. Ještě ten stejný měsíc si někteří z vysoce postavených politiků stěžovali na obtěžující večerní telegram, který jim byl zaslán a kterým jim Gabrielovi oznamovali, že jejich praxe, bude na 27 Harley Street otevřena až do října vždy od 10:00 do 17:00.

Několik adresátů si na postup nebohých zubařů stěžovalo v novinách, čímž jim ovšem paradoxně pomohli k další reklamě, neboť Timesy uveřejnili jejich stížnosti i dotyčný telegram. Ve světle negativní reakce veřejnosti se nicméně telegrafní společnost rozhodla reklamní telegramy dále zakázat – kéž by něco podobného šlo i se SPAMem, řeknete si určitě.

Řetězové zprávy

Každý z nás se určitě stal adresátem emailu, či zprávy, která obsahovala mimo jiné vzkaz příjemci, že musí poslat kopie zprávy dalším osobám, za což mu zpráva slibuje různé benefity – peníze, štěstí, lásku, nebo mu naopak vyhrožuje, pokud ji nebude šířit na určený počet dalších adresátů dál. Takové vzkazy mají český všeříkající název řetězové dopisy, což ostatně samo nabádá k tomu, že existují papírové i elektronické verze – takže nic nového pod sluncem, když vám řeknu, že se nejedná o výplod internetového věku.

Nejstarší takové řetězové zprávy jsou skutečně listinné a jedny z nejznámějších příkladů jsou akce „Guaranteed Prosperity Club" či „Send-a-Dime"ze třicátých let minulého století v USA. Příběh těchto pyramidových dopisních schémat začíná na jaře roku 1935 a v době svého vrcholu vedl ke kolabování poštovních poboček (pošta v Denveru odhadovala počet rozeslaných řetězových dopisů na 165 000 v tomto státě a náklady na přesčasy vyčíslila na více než 20 000 dolarů, v St. Louis zase počet narostl až na údajných 800 000 dopisů a celosvětově tato vlna řetězových dopisů vyvolala odhadovanou miliardu zpráv) a třeba denverský restauratér A. McVittle takových dopisů obdržel 2363 během pouhých dvou dní v dubnu 1935.

Tyto konkrétní případy řetězových emailů ponoukali své adresáty k tomu, aby ze seznamu šesti jmen uvedených v dopise poslali prvnímu v seznamu desetník (některé verze uvádí dolar) – toto jméno vyškrtli a na konec seznamu dopsali to své. Pak měli celý dopis přeposlat 5 dalším svým přátelům, kteří měli udělat totéž. Pakliže by vše šlo podle plánu, měl každý z účastníků během 5 kol vystoupat na vrchol seznamu a posléze obdržet cca 1 500 dolarů – pakliže šlo o variantu s desetníkem.

Nikdo úplně neví, kdo stál za zrodem této myšlenky – kampaň z roku 1935 je sice považována za největší, ale rozhodně nikoliv nejstarší – obdoba je doložena již z roku 1922 v USA a starší i z Evropy. Ani autor akce z roku 1935 není znám, je předpoklad, že se mohlo jednat o ženu někde z oblasti v okolí města Denveru. Pozdější články dokonce odkazovaly i k tomu, že se mohlo jednat, alespoň v zárodku o charitativní sbírku. Již následujícího roku se však většině zúčastněných ukázalo, že pomocí řetězových dopisů nezbohatnou a jejich módní vlna pominula, až do příchodu internetu, kdy v podstatě zmutovali i do v zásadě neškodné verze, která slibuje štěstí, či lásku, když řetěz dotyčný adresát neporuší.

Nigérijské dopisy

O tzv. Nigérijských dopisech – nebo Scam419 (odvzeno od anglického scam – tedy podvod a čísla ustanovení v trestní zákoníku v Nigérii, který se věnuje úpravě trestného činu podvodu) jakožto jednom z nejběžnějších podvodů na internetu se věnovalo mnoho článků – v češtině na příklad zde[6]. Jedná se o název, který byl přiřazen skupině různorodých podvodů, které však spojuje stejný styl provedení.

Podstata těchto podvodů spočívá v tom, že podvodník slíbí podváděnému nějakou větší, někdy až absurdně velkou, částku peněz, ovšem pod podmínkou, že podváděný nejprve pošle menší poplatek. V momentě, kdy podvodník nedokáže z oběti vytáhnout více peněz, tak zmizí. Faktická náplň takových podvodů může být různá – nabídka lukrativní práce, pro kterou je nutno zaplatit jistý administrativní poplatek, prodej vzácných zvířat, výhry v loteriích apod.

Historie těchto podvodů je vlastně docela dlouhá a sahá nejméně do 18. století, kdy je známa pod názvem Španělský vězeň, přičemž některé zdroje ji datují až do roku 1588 – pod názvem Dopis z Jeruzaléma. Tomuto podvodu se věnoval i slovutný francouzský kriminalista Eugène François Vidocq. Ve své „španělské” verzi vycházel tento podvod z ukončené Americko-Španělské války, přičemž byl postaven na příběhu movitého vězně, který se potřebuje dostat ze španělského vězení. Takový vězeň sám sebe buď označuje za bohatého, nebo příslušníka nějaké bohaté rodiny, který ovšem vzhledem ke své situaci nemá přístup k penězům a na potenciální oběť se obrací prostřednictvím důvěryhodného prostředníka, jakožto na čestnou osobu, které důvěřuje, že mu pomůže.

Tento podvod bývá tedy podpořen nějakou srdceryvnou historkou o tom, že se na vás obrací někdo v nouzi s tím, že když mu pomůžete nějakým menším obnosem, kterým uplatí stráže a uprchne, bohatě se vám odmění, až se vrátí zpět do vlasti.

Ve zmodernizované verzi se tento podvod objevil ve větším měřítku v roce 1922 na „trase” Německo-USA, kdy podvodníci z Německa slibovali do USA podváděným zaslat za menší obnos starobylé receptury a aparáty na výrobu piva, či archivní vína a podobně. V osmdesátých letech se rozjela další vlna „dopisů” – tentokrát jedna verze spočívala v tom, že se podvodníci obraceli na čerstvě ovdověné ženy s dopisem, kterým jim kondolovali a zároveň se ptali, co mají udělat s výtěžkem investice, kterou zesnulý udělal a která by po vyplacení nějakého administrativního a ve srovnání s potencionálním výtěžkem zanedbatelného poplatku měla připadnout adresátovi.

To už se postupně dostáváme i k tomu, proč se jim nyní vlastně říká Nigérijské dopisy – v další vývojové verzi se totiž jednalo o podvod, který se zdál být zaštítěn oficiálními úřady Nigérie. Tyto dopisy, které se pak později „překlopily” v emaily, v první fázi pocházely údajně od ředitele státní nigérijské společnosti Nigerian National Petroleum Corporation. V tomto dopise dotyčný oznamoval adresátovi, že jeho společnost potřebuje převést na americký účet do jeho banky 20 milionů dolarů. Odměnou za vyvedení těchto peněz mělo být 30% z celkové částky pro majitele účtu, na který bude částka připsána. Pro provedení celé transakce podvodníci vyžadovali několik dokumentů vážících se k účtu, na který měl být převod uskutečněn, osobní údaje majitele účtu a nezřídka i nějaký administrativní poplatek splatný před provedením převodu (nebo adresáta oslovovali v další fázi, že banka sice převod v Nigérii odsouhlasila – což v některých případech i dokládali oficiálně vypadajícími rozhodnutími – ale k dovršení převodu je nutný poplatek z příjemcova účtu). V dalších verzích pak místo ředitele obchodní společnosti vystupoval i někdo, kdo se prohlašoval za prince z Nigérie, či příslušníka královské nigérijské rodiny (I proto se někdy těmto dopisům říká Dopisy od nigérijského prince), který adresáta také oslovoval s tím, že potřebuje převést nějakou sumu peněz.

S rozšiřováním emailu došlo i k rozšíření tohoto druhu podvodů – a jak by také ne, když odpadly i náklady na poštovné. Název Nigérijské dopisy sice zůstal, ale podle šetření v roce 2006 jich přes polovinu bylo možné vysledovat k IP adresám v USA a pouze 6% v Nigérii.[7]Jakýmsi trademarkem těchto podvodů je i slabá úroveň psaného emailu – gramatické chyby, překlepy, užívání slangu a podobně. Ve většině případů lze tyto nedostatky připsat užívání různých druhů automatických překladačů – ovšem ani původní, psané verze nebývaly bez chyb. To vede i k domněnce, že vzhledem k tomu, že podvodníci cílí především na méně vzdělané, mohou užívat špatné gramatiky a slangu záměrně – aby je lépe oslovili a zároveň tím automaticky vyloučili ty, kteří si chyb všimnou a je pravděpodobnost, že jsou vzdělanější a tudíž méně dostupní k dokonání podvodu.

 A co dodat závěrem? Snad jen starou podvodnickou poučku – nelze podvést někoho, kdo není chamtivý: Takže ponaučení z toho všeho je – nebuďme chamtiví, ale opatrní.

 

 

[1] Z anglického Oll Wright – gramaticky správně All right

[2] Z anglického Knov yuse – gramaticky správně No use

[3] Z anglického Nuff ced – gramaticky správně Enough said

[4] Vznik této zkratky má za sebou zajímavou historii – které se věnovala ostatně pěkná řádka jazykozpytců, v čele třeba s Allenem Walkerem Readem.

[5] odpad jevící se jako pošta resp. hloupé nesmyslné obtěžující zprávy

[6] http://timehosting.cz/nigerijske-dopisy/

[7] Stejná studie vyčísluje škody vzniklé tímto druhem podvodu v roce 2006 na 198,4 milionú dolarů v USA 150 milionů liber ve Velké Británii.