Citát „obuvnického krále“ Tomáše Bati „Pokud chceš vybudovat velký podnik. Vybuduj nejdřív sebe!“

Velkoprůmyslník Tomáš Baťa (1876 – 1932) byl u nás i ve světě známý především výrobou levných a kvalitních bot. Díky úspěšnému, novátorskému podnikání a řízení lidských zdrojů v obuvnickém průmyslu, si získal velký respekt.

A jaký odkaz zanechal dalším generacím? Dodnes můžeme po celém světě kupovat obuv pod značkou Baťa. Byla po něm pojmenovaná univerzita ve Zlíně. O Baťově soustavě řízení a vůdcovských schopnostech, okořeněných trefnými bonmoty, bylo napsáno několik desítek knih a odborných publikací.

Jeho aktivity zasahovaly také do jiných oborů lidské činnosti. Příkladem můžou být jeho ambice v politice a překvapivě také facility management (farmaření). Oba zmíněné faktory budou nosným tématem následujících řádků. Chci v nich nastínit málo známé pohledy na aktivity Tomáše Bati.

Nejdříve si krátce představíme jeho politické angažmá. Rozuzlení najdeme na konci příspěvku. Díky překážce v podnikání se Tomáš Baťa odhodlal k neočekávanému rozhodnutí. Přestože se do té doby politice vyhýbal, z důvodu zpátečnického přístupu zlínského zastupitelstva v rozvoji města, svoji zásadu přehodnotil. Aby dokázal prosazovat své strategické záměry a mohl vybudovat ze Zlína moderní aglomeraci, rozhodl se ucházet o důvěru voličů na komunální úrovni. Se svými spolupracovníky kandidoval ve volbách do zastupitelstva Zlína. A jak se prosadil v konkurenci tradičních partají?

Lidé ve Zlíně mu na základě letitých zkušeností důvěřovali. Díky tomu drtivě zvítězil. Doslova „smetl“ dosavadní převážně levicové strany. Baťa „usedl“ do křesla starosty Zlína se silným mandátem. Během několika málo let se dostavily první úspěchy. Na základě novátorské finanční rozvaze města a následného stavebního a dopravního rozvoje, se stal světově obdivovaným komunálním politikem. Do Zlína jezdili na „zkušenou“ politici z celé Evropy a Ameriky. Nechyběl ani slavný starosta českého původu Anton Cermak z amerického Chicaga. Pod taktovkou Tomáše Bati se proměnilo  malé provinciální město v moderní metropoli amerického střihu. Jak se dozvíme závěrem, díky službě lidu aspiroval dokonce na politickou funkci nejvyšší. Byl žhavým kandidátem na prezidenta Československa.

A jaká byla úloha Tomáše Bati při budování zemědělské farmy?  Vedle hlavního předmětu podnikání, se zabýval také podpůrnými podnikatelskými činnostmi. Ty měly za úkol zabezpečovat zdárný chod obuvnické firmy.  Jednou z těchto činností bylo provozování drůbežářského závodu.

A proč se do takového projektu Tomáš Baťa ze Zlína pouštěl? Jakou měl motivaci?  Hlavním důvodem byla služba svým pracovníkům. Aby si udržel důvěru ve svém podniku, zavedl různé symptomy „materiálních statků“ pro své zaměstnance. První se týkal odmněňování. V hodnotovém řetězci firmy vytvořil tzv. systém účasti na zisku a ztrátě. Díky tomu byly mzdy u Baťů několikanásobně vyšší, než byl republikový průměr. Průměrná odměna zaměstnanců Baťovo továrny byla tehdy 2 000,- Kčs. A jaké měly takové mzdy na region dopad? „Baťovo kraj“ se bouřlivě rozvíjel po všech stránkách.  Byla v něm vysoká životní úroveň. Například v tehdejším Zlíně bylo více aut na hlavu, než v hlavním městě Praze.

Druhou aktivitou, mající spojitost s chovem drůbeže, byl sociální motivační systém. Tomáš Baťa již od začátku svého podnikání zavedl kvalitní a levné závodní stravování a podnikové prodejny. Aby mohl mít nejlevnější ceny ve městě, musel být prvovýrobcem potravin.

A jaká „cesta“ ho dovedla k tomuto projektu? Případovou studií bude období konce první světové války. Po vzniku republiky dolehly na obuvnickou firmu Tomáše Bati a jeho zaměstnance těžké časy. Skončily válečné zakázky. Výroba se prudce propadla a nové objednávky vázly.  V té době klesal počet zaměstnanců o několik desítek procent. Baťa si uvědomoval, že kvalitní zaměstnance si musí udržet za každou cenu. Musel překlenout období krize, aby mohl po jejím ukončení, rozjet výrobu na plný plyn.

 Největším problémem byla finanční hotovost. Tomáš Baťa na tento problém zareagoval heslem: „Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti.“ Protože nemohl zaměstnance dobře zaplatit, snažil se jim nižší mzdy kompenzovat jiným způsobem.

Od nejbohatšího obyvatele Zlína barona Štěpána Haupta zakoupil velké hospodářství. Na něm začal Baťa sedlačit. Hned od počátku vyráběl široký sortiment kvalitních a levných potravin. Těmi zásoboval podnikové prodejny a závodní jídelny.

První kuchyni zřídil v poválečné krizi. Zaměstnancům vydávala v počátku 1 500 obědů za tzv. baťovské ceny. U konkurence stál oběd v průměru 10,- Kčs. Naproti tomu u Bati začínal na 50,-haléřích. Nejdražší jídlo byla pověstná husa se zelím a knedlíkem. Díky zemědělské prvovýrobě stál u něj nejdražší oběd méně než polovinu průměrné ceny oběda u konkurence. Ve třicátých létech platili zaměstnanci v samoobslužné závodní jídelně za „husu se zelím“ 4,- Kčs. Také potraviny byly pro jeho zaměstnance za „pakatel“.

A jaké je východisko z případové studie? Těmito zaměstnaneckými výhodami a péčí o zaměstnance, si udržel Baťa u svých zaměstnanců důvěru a přečkal nejhorší časy v jeho podnikání.

Pro své prodejny a závodní jídelny potřeboval velké množství vajec. Z tohoto důvodu vybudoval v roce 1930 moderní drůbežářský podnik v Březolupech ve Slezsku. O rok později přesunul drůbežárnu do Mladcova u Zlína. Důvodem změny byla ekonomika. Na farmě chtěl zkrmovat zbytky ze svých závodních jídelen a restaurací.

A jak byla farma koncipovaná? Ve své době, se jednalo o největší drůbeží farmu v Československu. V podniku choval výkonné americké plemeno leghornka bílá. Nosné plemeno bylo prošlechtěné na snášku v USA. Vzniklo z původní italské krajové slepice z okolí Livorna. Dodnes má bílá leghornka vysokou užitkovost a ranost. Je výchozím plemenem mnoha současných vysoko produkčních hybridů. Baťa zavedl na drůbežářské farmě americký způsob chovu, který spočíval především v moderních technologiích a produktivitě práce. O 3 200 nosnic se starali pouze dva lidé.

A kam směřovala produkce z tohoto závodu? V odborném časopisu Naše drůbež (1932) se píše: „Drůbežárna má hlavní účel výrobu vajec konzumních, která se dodávají zaměstnancům firmy Baťa, poněvadž tito nemají možnost v zahradním městě drůbež chovati.“

Z citátu je zřejmé, že Baťa dbal v nově vybudovaném zahradním městě ve Zlíně na estetiku a moderní metody bydlení. Zavedený status nepovoloval chovat drůbeže v domcích, které vystavěl pro své zaměstnance. Omezení bylo uživatelům domů kompenzované prodejem levných vajec z vlastního podniku.

V článku o Tomáši Baťovi, zveřejněném v časopise Naše drůbež, popisuje autor J. Šindela zajímavé postřehy z návštěvy drůbežárny a Baťových závodů. Šindela byl pověřený drůbežářskou obcí, aby do odborného časopisu přinesl o slavném podnikateli a jeho drůbežářských aktivitách reportáž.

Šindela zapsal mnoho zajímavých informace o svých poznatcích ze služební cesty. Po úvodní prohlídce Baťových závodů, Masarykovo školy práce, Internátu mladých mužů, Baťovy nemocnice si prohlédl Baťovo zahradní město typických rodinných domků s režných červeně natřených cihel. V další části píše: „ Neopomněl jsem se také zastaviti v parku u nádraží, kde nachází se Baťova zoologická zahrada. Vedle okrasných bažantů zlatých a diamantových vidíme větší množství druhů kachen, husí, srnek a dravců v klecích, mezi nimiž vynikají a poutají pozornost dva statní lvi. Také značné pozornosti se těší dva velbloudi, kteří v ohrazeném parku volně pobíhají.“

Po prohlídce zoo a Baťových závodů se Šindela odebral přes řeku Dřevnici do Mladcova, kde se rozprostírala nová drůbežárna. Cesta trvala půl hodiny. Že se blíží k cíli, vytušil podle zesilujícího kokrhání chovných kohoutů. Podnikem ho provedl správce pan Rameš. Závod byl vystavěný v bývalém statku.

Ve správní budově se nacházela nadčasová odchovna kuřat. Její součástí byla moderní líheň od vídeňské firmy Nickerl s kapacitou 3 000 vajec, líheň na 500 vajec a dvě menší líhně od firmy Liska a Voňka s kapacitou 200 vajec. Celou drůbežárnu a její přilehlé provozy doprovázela čistota všech provozů. V odchovnách kuřat byl větraný vzduch a sterilní prostředí. Travnaté výběhy byly situovány na jih, což slepicím vyhovovalo především v zimních měsících.

A jak Šindela popisoval management farmy?  V článku uvádí: „Slepice jsou řádně vyvinuté, kroužkované, živého temperamentu a dělají pěkný dojem. Kontrola každé nosnice se provádí pomocí kontrolních hnízd. Kurníky jsou dřevěné, dvojité a velká okna v průčelí jsou obrácená k jihu. Při zadní stěně jsou umístěna kontrolní hnízda, hrabaniště je posypáno řezinami a uprostřed jsou umístěná krmítka a napáječky.“

Zajímavostí bylo, že denní snáška byla pravidelně značkovaná. Což dvěma pracovníkům drůbežárny (správce Rameš a pomocník) trvalo každý den dvě hodiny. Autor článku se podivoval, jak s takovým personálním obsazením může největší farma v tehdejším Československu vzorově fungovat.

A jak se hospodařilo v Baťově drůbežárně? To nám napoví další citace z odborného časopisu Naše drůbež: „Krmivo, jak pro dospělou drůbež, tak i pro kuřata pozůstává nejvíce z odpadků kuchyně, které se tam denně dovážejí z Baťova restaurantů ze Zlína a předkládají se drůbeži s příměsí otrub. Vedle této směsi různých odpadků chleba, zeleniny, knedlíků, masa, kostí, aj, která se dávají drůbeži v dostatečném množství, přikrmuje se drůbež ovsem, ječmenem a pšenicí, zadním to obilím, které se dováží z hospodářství Baťa. Jak je vidět krmivo pro drůbež se nenakupuje a dodává se z přebytků hospodářství, které se nedají účelněji zhodnotiti.“

Z citace je znát, že Tomáš Baťa byl při budování drůbežářského závodu zodpovědným hospodářem. A proč se do takového podniku vlastně pouštěl? Šlo mu o podnikání v tomto oboru? Odpověď je jednoduchá. K důležitým předpokladům vůdcovské autority patří služba lidu. Ta byla výchozím předpokladem pro zřízení farmy a její mise. 

Tomáš Baťa měl všechny předpoklady vůdcovské autority. Přestože v počátcích svého podnikání dělal chybná rozhodnutí, na základě potřeby získat zaměstnance pro své cíle, si dokázal osvojit „vůdcovské jednání“. Vedle osobní energie, sebedůvěry, rozhodnosti a optimismu využíval ve vedení lidských zdrojů také humor. Baťa nebyl žádný suchar s myslí upřenou pouze na business. Byl výborný rétor, vyznačující se zemitou mluvou. Měl brilantní smysl pro nadsázku. Tuto vlastnost dokazuje jeho citace z třicátých let minulého století: „Až obujeme svět, vyletíme raketou do vesmíru obouvat mimozemšťany. A nejlepší by bylo, kdyby měli čtyři nohy.“ Z hlediska marketingu jsou pověstné také baťovo ceny zakončené devítkami (99, 90 Kč).

Dalším příkladem k pousmání může být jeho odkaz pevně zakotvený do našeho mateřského jazyka. V roce 1926 bylo Tomášem Baťou poprvé použito slova tunel ve smyslu rozkrádání. Jedná se o trefný a v posledních letech hojně používaný termín v naší „politické kultuře“. V tomto ohledu se s trochou nadsázky dá říci, že dědictví leadera (vůdce) Tomáše Bati má nesčetně rovin. Jeho myšlenky jsou stále aktuální a živé. Je otázkou, kam by dovedl svůj podnik a možná i stát, kdyby v roce 1932 tragicky nezahynul v Otrokovicích při havárii letadla.

Na závěr si dovolím v krátkosti rozebrat, na začátku zmíněné, státotvorné aktivity Tomáše Bati. Úspěšný podnikatel a komunální politik, měl mezi občany státu, ale také zahraničními politiky, obrovskou důvěru. Pramenila z jeho úcty ke svým zaměstnancům a zákazníkům. Svůj podnikatelský „úděl“ bral především jako službu lidem. Svým postojem si získal srdce našich tehdejších občanů.

 Díky těmto vlastnostem byl vážným kandidátem na prezidenta Československé republiky. Na sklonku života našeho prvního prezidenta Tomáše G. Masaryka, se zvažovalo o jeho nástupcích. Existovali tři favorité. Mluvilo se o Edvardovi Benešovi, Tomáši Baťovi a Karlu Kramářovi. Z „velké“ trojice kandidátů, posledně jmenovaný, poměrně záhy odstoupil. Neměl politickou podporu v zahraničí. Zbyli dva kandidáti.

Pozdějšího prezidenta Edvarda Beneše podporovala Francie. Tomáš Baťa byl kandidátem preferovaný Londýnem. Později do hry vstoupil také jeho bratr Jan Baťa. Z dobových záznamů vyplývá, že Baťové měli na své straně značnou podporu našeho obyvatelstva. Oba obuvníci byli favorité na nejvyšší funkci státu.

 Také prezident T. G. Masaryk vyjadřoval častými návštěvami ve Zlíně Tomáši Baťovi svoji náklonnost. Pravdou je, že se jednalo o podporu hlavně z hlediska národohospodářského. Baťa sklízel obdiv za skvělé výsledky na poli komunální politiky a úspěšného podnikání. Ve svých vizích začali bratři Baťové uvažovat o projektu s pozdějším názvem - Budujeme stát pro 40 miliónů lidí. Týkal se například budování sítě dálnic nebo splavnění Labe, Odry a Dunaje v tehdejším Československu Rozuzlení souboje o funkci prezidenta přinesla vyšší moc. Tomáš Baťa v roce 1932 umírá při letecké havárii.

Nástupce Jan Baťa byl naráz postaven před důležitou životní volbu. Měl se rozhodnout mezi politickou a podnikatelskou kariérou. Jako správný hospodář a ctitel odkazu svého bratra Tomáše měl jasno. Opustil své dosavadní politické ambice. Upřednostnil odpovědnost za své „zděděné“ zaměstnance a firmu.  Na základě uvedených skutečností vzdal souboj o prezidentský úřad. Ten měl díky tomu jasného vítěze.  Byl jím Edvard Beneš.

Přestože Jan Baťa věděl, že ho čeká náročný a zodpovědný úkol, jako správný podnikatel - průmyslník - si ve svém profesním životě vybral cestou vytyčenou jeho bratrem Tomášem Baťou. Rozhodl se po něm převzít „otěže" vedení a dále budovat prosperující firmu. Vzal si na svá bedra odpovědnost za osudy mnoha desítek tisíců zaměstnanců po celém světě. Tím končí příběh a sen o československém prezidentovi ze Zlína.

Ing. Aleš Bukovský, MSc.

 

Použitá a doporučená literatura a zdroje:

• BERVID - BUQUOY, Jan http://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=433223
• BUKOVSKÝ, Aleš, Úloha vůdce Tomáše Bati při budování důvěry, Disertační práce, EBS, Plzeň, 2017
• BAŤA, Tomáš, Úvahy a projevy, PRAHA, 1990, ISBN 80-7318-103-7.
• Dvořáková, Eva, Batismus a baťovci, 1. vydání, Gottwaldov, Krajské nakladatelství Gottwaldov, 1960, Bez ISBN
• ERDÉLY, Evžen. Švec, který dobyl světa. Reprint původního tisku nakladatelství A. Mahler, rok 1932. Zlín: Archa, Druhé vydání z roku 1990. Nitra, ISBN 80-85199-01-7.
• GEN - zpověď Milana Zeleného https://tv.seznam.cz/program/4466848
• INFORMAČNÍ CENTRUM TOMÁŠE BATI, UVEDENO NA ADRESE, http://tomasbata.org/zivotopis/
• HAJNÝ, Pavel, Tomáš Baťa z blízka, Praha, 2016, ISBN 978-80-7390-307-7
• LEŠINGROVÁ, Romana, Baťova soustava řízení, Otrokovice, 2007, ISBN 978-80-903808-4-4
• STÝBLO, Jiří, Leadership v organizaci, Praha, 2013, ISBN 978-80-905247-5-0
• ŠINDELA, J., Na Baťově drůbežárně v Mladcově, str. 110 – 111, číslo 6, červen, 1932, periodikum Naše drůbež
• URBAN, Jan, Management lidských zdrojů, Praha, 2013, ISBN 978-80-905247-4-3
• ZELENÝ, Milan, Cesty k úspěchu – Trvalé hodnoty soustavy Baťa, Zlín, 2006, ISBN 80-239-8233-8