Velký vůdce, nebo velké ego?

Je to nevyhnutelné: jste-li v něčem dobří, máte sklon se na to spoléhat. A jste-li pro své silné stránky oceňováni, snažíte se je zdůrazňovat. Problém však může nastat tehdy, jestliže se z vaší silné stránky stane naopak vaše slabina. Občas k tomu dochází i u vůdců.

Příkladem může být optimismus, důležitá vlastnost vůdců. Optimističtí vůdci jsou vyhledávaní: jsou schopni vidět příznivější stránky věcí, neztrácejí sebedůvěru, pomáhají své organizaci procházet obtížnějšími časy, ubezpečují své spolupracovníky, že vědí, jak dál, a dodávají jim jistotu.

Vůdci, jejichž optimismus se vymkl kontrole, se však mohou projevovat i jinak. Například tím, že odmítají vyslechnout si nepříznivé zprávy, že ty, kteří s nimi přicházejí, obviňují z pesimismu a škarohlídství, nebo že věří, že s pozitivním náhledem na věc (a pod jejich vedením) lze překonat i ty největší problémy. Tatáž vlastnost, která řadě leaderů pomáhá vést a překonat obtížné časy, se tak u jiných, u kterých se rozvinula příliš, může stát pro jejich organizace hrozbou.

02_2016_EBS_AKT

Podobně tenkou hranici lze nalézt i u dalších důležitých vlastností vůdců. Podobná hranice existuje však především u jednoho z jejich hlavních rysů, a sice silného ega.

Silné ego bývá zpravidla spojováno s arogancí, sebestředností a neústupností. Silné ego vůdců, nepřesáhne-li určitou mez, je však ve své podstatě příznivé a nezbytné - dodává jim nezbytnou sebedůvěru i asertivitu, podporuje jejich ambice, dává jim odvahu vést bitvy s konkurencí a posiluje jejich schopnost vstupovat do rizik.

Problém vzniká, vymkne-li se jejich ego kontrole. Tedy v situaci, kdy se jeho jediným cílem stává prosazovat sebe sama. Jde o svéráznou daň za úspěch: ze silné stránky vůdce se jeho ego stává jeho slabinou.

K projevům zbytnělého ega - či spíše ztráty kontroly nad jeho prosazováním - patří sklon nekriticky bránit všechny vlastní názory a jakýkoli nesouhlas si brát osobně, kritizovat návrhy ostatních ještě dříve, než bylo možné je ověřit, nesouhlasit s druhými jen proto, že s danou myšlenkou přišli dříve, neustále se porovnávat a soutěžit s ostatními, vnímat své kolegy či přátele jako rivaly, dožadovat se trvalého respektu a uznání ostatních a vystavovat svou nedostižnost na odiv.

Patří k nim však i iluze, že všechny úspěchy organizace jsou dílem jejího vůdce a její budoucí vývoj bude pod jeho vedením stejně úspěšný jako minulý. V pokročilé formě vede nekontrolované ego i k nutkavé potřebě porovnávat s ostatními vnější znaky svého společenského statutu, například bohatství.

02_2016_EBS_AKT1Byznys je týmový sport

Leadeři potřebují silné ego, aby neztratili svou sebedůvěru. Ne však natolik velké, aby propadli dojmu, že vše závisí a točí se jen kolem nich. Byznys je týmový sport a vůdci hrají důležitou úlohu v mobilizaci týmového ducha své firmy. Pro ty, které jejich ego ovládlo, je však byznys jen o nich samých. Vůdce, který nad svým egem ztratil kontrolu, se tak postupně a většinou nevratně své organizaci odcizuje.

Vůdci mající své ego pod kontrolou jsou pro svou organizaci jistotou, protože za ni nesou odpovědnost, i když se jí zcela nedaří. Mimo jiné i proto, že vědí, že tím způsobem svůj statut vůdce zvyšují. Vůdci s neřízeným egem se snaží odpovědnosti v obtížných dobách vyhnout. Obávají se totiž toho, že by jinak svůj statut ztratili.

Vůdci se zdravým egem se záměrně obklopují těmi nejschopnějšími. Ti, kteří svému egu podlehli, se v okolí vysoce schopných osob cítí ohroženi. Obávají se totiž, že se dostanou do pozadí, nebo že jejich schopnosti ve srovnání s ostatními neobstojí.

Velké ego jejího vůdce tak organizaci přináší často velmi reálné náklady. Patří k nim především špatná strategická i další rozhodnutí, například nebezpečně rychlý investiční rozvoj organizace, motivovaný snahou „vést silnou společnost“. Podle mezinárodních průzkumů založených na dotazování manažerů velkých společností představují ztráty firem spojené s neuváženými či subjektivními rozhodnutími jejich vůdců v průměru zhruba patnáct až dvacet jejich ročních příjmů.

Jak svému egu čelit

Vystopovat signály nekontrolovaného ega u ostatních většinou není příliš složité. Všichni známe osoby, které své mu egu propadly. Obtížnější je shledat tyto projevy u sebe sama; zpravidla to vyžaduje silnou osobnost. A silná osobnost a silné ego jsou dvě různé věci.

Vůdce, který svému egu nechce padnout za oběť, nemůže navíc příliš spoléhat na upozornění ze svého okolí. Problém nezvládnutého ega si totiž bezprostřední okolí vůdce nemusí uvědomovat. Často se spíše mylně se domnívá, že jeho projevy jsou pro jeho firmu prospěšné. A to přesto, že u zbytku organizace vůdce zpravidla ztrácí důvěru.

Signálům zbytnění svého ega je proto třeba věnovat pozornost. Kritérium pro jeho rozpoznání však nemusí být složité: zatímco silná osobnost dokáže své ego udržet pod kontrolou, slabší se dostane do jeho vleku.