S předstihem jsem si rezervoval jedno listopadové čtvrteční odpoledne na slavnostní událost v Rudolfinu. V plánovacím kalendáři jsem měl poznamenáno – promoce European business school (EBS). Mojí profesí je správa nemovitostí. Jednoduše řečeno práce s lidmi a nemovitostmi. Již dopředu jsem tušil, že „udržet“ volný den pod náporem práce bude složité. Ach ten time management…A jakými pocity byla vroubená má cesta do Rudolfina?
Kromě slavnostní promoce a předávání diplomu, byla návštěva Rudolfina pro mě lákavá ještě z jednoho důvodu. Jednalo se o naplnění mého snu jít po stopách života korunního prince Rudolfa sídlícího na Pražském hradě. A jak jsem se k následníkovi trůnu Rakouska – Uherska dostal?
Poměrně nedávno jsem publikoval článek s agrární tématikou. Děj se odehrával v mém oblíbeném 19. století. Ve svých příspěvcích do periodik si libuji v příbězích povstalých v Předlitavsku na selských gruntech, zemanských tvrzích a mlýnech s klapajícími koly na svrchní nebo spodní vodu. Téma pojednání směřovalo na ochranu zpěvného ptactva a spolkovou činnost drobných hospodářských zvířat. Hlavní osobností textu byl lékař, publicista, politik a ornitolog MUDr. Vladislav Šír (1830–1889). Jeho stěžejním dílem byla kniha s názvem Ptactvo české. Dalším zmiňovaným odborníkem byl zoolog, architekt, spisovatel a malíř Alfred Brehm (1829-1884). Proslavil se především zoologickou encyklopedií Brehmův život zvířat.
A proč vlastně o těchto lidech píšu na manažérském blogu. Oba velikáni ochrany ptactva byli nejdříve vzorem, následně kolegy a později přáteli následníka trůnu Rudolfa (1858–1889). Toho Rudolfa, na jehož počest byla pojmenovaná novorenesanční budova ležící na pravém břehu řeky Vltavy. Budovy, jež se zapsala do dějin naší státnosti a po dlouhá desetiletí byla centrem Múz. Z mého úhlu pohledu budovy, do níž jsem byl pozván se svou rodinou na slavnostní promoci. Měl jsem jedinečnou příležitost propojit slavnostní ukončení studia s historickým příběhem. Poznat doteky života Rudolfa Habsburského v Praze. Jeho majestát sídlící v rezidenci na pražských Hradčanech, byl ochranitelem, propagátorem a donátorem „úpějícího“ ptactva, nejenom v Českém království, ale v celých hranicích tehdejší monarchie. Vedle svých státnických povinností vyplývající ze skutečnosti, že byl následníkem trůnu – synem císaře a krále Františka Josefa I (1830-1916) a jeho manželky řečené Sisi (1837–1898) - měl zálibu v ornitologii. Zjednodušeně řešeno v nauce o ptácích.
Díky svému postavení ve společnosti, inicioval vznik zákona o ochraně zpěvného ptactva před čižbou a nadměrným lovem. Na svoji dobu se jednalo o osvícené a ve společnosti překvapivé rozhodnutí. Zákon číslo 39 čes. z. z. vstoupil v platnost 30. dubna 1870. Rudolfova láska k ptactvu ho doprovázela doslova celý život. Vznikla již v raném dětství. Ornitologii zůstal věrný až do své tragické smrti. Tradovalo se, že budování pozorovacích stanic tažného ptactva ho bavilo více než státnické povinnosti.
A pod těmito nabytými znalostmi jsem se prvně v životě ocitl se svým doprovodem v budově Rudolfina. A jaké jsem měl v honosné, umělecky dobře zpracované stavbě pocity? Myslel jsem na své studium na EBS a také na následníka trůnu Rudolfa. Zkrátka jsem si slavnostní chvíle užíval. K tomu přispěla skutečnost, že jsem vlastní ceremoniál sledoval z první řady uprostřed.
Naproti mně seděli akademičtí funkcionáři ve slavnostním taláru – honorabilis, spectabilis – někteří v tzv. „hermelínu“. Slavnostní atmosféra, umocněná státní hymnou, vtáhla většinu účastníků do probíhající ceremonie. Ocenil jsem promyšlenou řeč předsedající doktorky Marie Hamplové. Zaujal mě příměr od prezidenta T. G. Masaryka ve vztahu k lásce a povolání. Většinu akademických funkcionářů, mě byla známá. Setkal jsem se s nimi na tematických setkáních.
Další tváře jsem znal z webových stránek školy. Osobně jsem se s nimi nesetkal. Přesto jsem s některými sdílel drobné příběhy. Jedním z nich byl doktor Luděk Lisse. S tímto akademickým funkcionářem mě „sblížila“, aniž by o tom on věděl, kniha. Jednalo se o publikaci od Jaromíra Kincla s názvem Dicta et regulae iuris aneb Právnické mudrosloví latinské. Knihu jsem si vypůjčil z knihovny Ústavu práva a právní vědy při svém studiu. Citáty z této publikace obohatily mé seminární a disertační práce. Některé úryvky jsem využil také ve své publikační činnosti.
Kromě obsahu, mně na vypůjčené knize zaujalo věnování napsané na úvodní stránce. Dle textu jsem usoudil, že knihu obdržel doktor Lisse na počátku svých studií právních věd. Věnování bylo milé a bylo povzbuzením do jistě náročného studia. Z takových drobných příběhů se sestavila mozaika slavnostního večera na promoci v Rudolfinu.
Z dobře moderovaného aktu předávání diplomů jsem odcházel spokojený a plný dojmů. Mohu s klidem říci, že European business school a Ústav práva a právní vědy budu vždy považovat za instituce, kde jsem si rozvinul své manažérské vědomosti. Budou mojí alma mater. Abych si s EBS udržel kontakt i v budoucnu, rád občas přispěji svým článkem do elektronického blogu školy. Podělím se o své poznatky z mé profese manažera správy nemovitostí, či nějakým fejetonem na společenské téma.
