Stres patří k nejhorším moderním zabijákům. Vyvolává či zhoršuje řadu chorob, urychluje stárnutí a podepisuje se na mnoha obtížích. Publikace našeho lektora doc. Ing. PhDr. Jana Urbana, CSc. se věnuje stresu, který patří v současnosti k nejčastějším, stresu spojenému s prací. Odhaluje jeho nejčastější příčiny a především to, jak si s ním poradit.

 

Knížka právě vyšla v nakladatelství Grada Publishing.

Úryvek z této publikace Vám nabízíme zde:

Nevěřte, že vás stres přivede k úspěchu

Ve vztahu ke stresu existuje jedno časté nedorozumění. Jde o představu, že je zdrojem úspěchu nebo alespoň nezbytnou cenou za jeho dosažení.

Lidé, kteří uvedené představě věří, žijí v neustálém stresu nikoli jen proto, že je k tomu okolnosti jejich práce nutí, ale i kvůli domněnce, že se tak stanou výkonnějšími. Jsou uspěchaní a nervózní, vznětliví a popudliví, nedokážou naslouchat ostatním, ztrácejí schopnost se nad věcmi podrobněji zamyslet a na nic jim nezbývá dostatek času, jsou však přesvědčeni, že jde o jedinou cestu, jak být trvale výkonní.

Skutečností je, že stres předpokladem úspěchu ani zvýšené výkonnosti není. Je naopak jejich překážkou. Vaši výkonnost až na výjimky nezvyšuje, ale naopak snižuje, a to ze dvou hlavních důvodů.

Tím prvním je, že brání koncentraci a narušuje schopnost jasného myšlení i správného rozhodování. Vyvolává zkratové jednání a vede k některým typickým chybám v uvažování, například k černobílému vidění, pomíjení širších souvislostí nebo přijímání příliš rychlých soudů. Potlačuje i kreativitu, tedy schopnost vytvářet či zvažovat více možných řešení. Navíc má sklon vyčerpávat, a vede tak k rychlejší únavě.

Neurologické výzkumy ukázaly, že stres může mít trvalé negativní dopady na fungování mozku. Jste-li i jen několik dnů vystaveni stresu, výkonnost nervových buněk ve vašem hippokampu – důležité části mozku, jež zpracovává informace z mozkové kůry a ukládá je do dlouhodobé paměti – klesá. Po týdnech stresu dochází k nevratným změnám neuronových dendritů, tj. výběžků nervových buněk, které od jiných neuronů přijímají informace. Několikaměsíční stres pak může vést i k trvalému zničení neuronů, které jak známo postrádají schopnost obnovy. Stres se tak stává podstatnou hrozbou nejen pro vaši okamžitou výkonnost, ale i pro dlouhodobé zdraví vašeho mozku.

Druhým důvodem, proč stres výkonnost snižuje, je to, že narušuje lidské vztahy, především schopnost spolupráce.

Stres vede ke sklonu k podrážděnosti, posiluje negativní emoce, a snižuje tak schopnost adekvátně reagovat na vypjatější sociální situace. Mimo jiné i z toho důvodu, že snižuje – jak bylo prokázáno – velkorysost ve společenských vztazích. Lidé trpící stresem jsou proto vůči ostatním méně tolerantní a ohleduplní, a stres se tak stává častým podhoubím konfliktů. Stresem přitom může být i příliš dlouhá pracovní doba: výzkumy ukázaly, že pracují-li lidé dlouhodoběji více než 55 hodin týdně, jejich pocit štěstí či spokojenosti prudce klesá.

Nedorozumění týkající se vlivu stresu na výkonnost souvisí se zaměňováním vysoké a mírné úrovně stresu.
Mírná úroveň stresu je pro výkonnost často příznivá a stimulující. Je tomu však především tehdy, jde-li o stres vyvolaný třemi vzájemně souvisejícími příčinami: náročnými, současně však dosažitelnými termíny, vědomím, že výsledky práce budou kontrolovány či hodnoceny, a tím, že jde o práci, která je pro vás i vaše okolí důležitá.

Mírná úroveň stresu spojená s těmito příčinami je přínosná především u osob, majících problémy s udržením pracovního tempa či s vnitřní pracovní motivací. Pracují-li pod vlivem stresu vyvolaného blížícím se termínem, dosahují zpravidla lepších výsledků. Nikoli však proto, že by stres zvyšoval jejich schopnosti, ale z toho důvodu, že jim brání plýtvat časem.

Vysoká úroveň stresu, a to i stresu vyvolaného výše uvedenými příčinami, má však na výkonnost účinek přesně opačný. Termíny, které jsou nejen náročné, ale i nerealistické, výkonnost snižují. Brání totiž kvalitnímu provedení práce, na němž řadě osob záleží. Podobně působí i nadměrná kontrola vyvolávající pocity nedůvěry či příliš vysoká rizika, například vysoké sankce spojené s případnými chybami. Dopad zvýšeného stresu na výkonnost se pochopitelně může u různých osob v závislosti na jejich individuální toleranci stresu lišit. Od jisté úrovně však platí bez výjimky pro všechny.

Snaha vykonávat práci odpovědně a dokonale přináší pochopitelně vyšší nároky a vede nevyhnutelně i k určitému stresu. Představa, že stres výkonnosti napomáhá a umožňuje vám dosáhnout lepších výsledků či lépe obstát v konkurenci, je však zavádějící a škodlivá. Začnete-li proto ve své práci pociťovat stres, uvědomte si, že neexistuje žádný důvod, proč ho obhajovat.
V úsilí o vyšší výkonnost stres není váš spojenec, ale nepřítel.

 

Příjemné počtení této knihy a méně stresu Vám přeje Jana Bočáňová,
výkonná ředitelka European Business School SE