Obrazovky, zejména ty televizní, jsou největším požíračem času, který bychom mohli mnohem kvalitněji věnovat svým blízkým nebo osobnímu rozvoji. Ano, určitě svou pozornost upíráme i na vzdělávací obsah, protože ten je díky „obrazovkám“ v éře screen culturesnadno dostupný, o tom není pochyb. 

Ale přiznejme si upřímně, jaké procento představuje takový obsah, který náš život obohacuje a rozvíjí? Ocitáme se totiž v zajetí instantní zábavy, která nás už přestává uspokojovat. Možná proto, že ji konzumujeme příliš rychle a v enormním množství. Dá se přirovnat k velmi silně návykové droze.

Podle Studie internetových trendů společnosti Kleiner Perkins Caufield & Byers pro rok 2014 sledují Češi různé druhy obrazovek, tj. televizi, notebooky a počítače, tablety a smartphony v průměru 7 hodin denně. Ve sledování tabletů jsme dokonce 4. na světě. Častým obrázkem nejen v českých domácnostech bývá sledování hned několika zařízení naráz. Reklamní diktát navíc takovou situaci vyobrazuje jako „spokojený rodinný standard“ a snaží se ho kodifikovat v myslích většinové masy. Proto přestáváme rozlišovat kvalitní využití času od toho nekvalitního, naoko uspokojivého.

To, proč se uchylujeme k rychlé spotřebě televizní a internetové zábavy je důsledkem konzumního způsobu života. Obrovské množství instantní zábavy ve formě různých reality show, více či méně kvalitních televizních seriálů, které rostou jako houby po dešti, zábavných pořadů a videí, soutěží nebo celovečerních filmů, nás ale zahlcuje.

Očekáváme okamžitý výsledek z pobavení, a tak obsah konzumujeme v rychlém sledu za sebou nebo zároveň. Proto v něm také nenalézáme žádné uspokojení. Bohužel jsme v zajetí setrvačnosti a zacyklení, ze kterého nedokážeme vystoupit. Denně jsme schopni zhlédnout bez problémů 6 dílů různých seriálů. Co nám to ale přináší?

Lenivíme a stavíme překážky vlastnímu rozvoji. Někdo u televize sice odpočívá, to je pochopitelné. Podvědomě však přijímá velké množství informací, z nichž se některé ukládají jako škodlivé programy. A nemusí jít pouze o politická dogmata, návody na rychlý, ale pomíjivý úspěch, nebo exkurs do intimního prostředí „českých domácností“ a smyšlených příběhů na 2.000 pokračování „z naší čtvrti“ či „z narůžovělého špitálu“. Principy, na kterých jsou založeny zábavné příběhy ze života, se nám zarývají hluboko do podvědomí a sugestivně ovládají naše chování.

Pod tímto tlakem zažívá mnoho lidí (zejména těch mladších) zklamání z toho, že jejich představy o šťastném, naplněném a úspěšném životě ztroskotávají na netrpělivosti a pokřiveném obrazu reality, který bývá často prezentován s nepostradatelným pozlátkem “úspěchu” právě prostřednictvím obrazovek a různých formátů instantní zábavy.

A přitom stačí tak málo…

Pohodový týden s knížkou či při poslechu hudby a chvilkou k přemýšlení přeje
Tom Barčík