Cíl/cíle. Slovo? Téma? Jasnost a pohoda? Noční můra?... Jako lektor, který vyučuje v programech ÚPPV a EBS a garant předmětu Strategický management bych se s vámi chtěl podělit o čtyři úhly pohledu na cíle a jejich roli v „situacích“, v nichž se (zejména jako studenti těchto vyučovaných programů) nacházíte, nacházeli jste se či se třeba budete nacházet (pokud studium zvažujete).
Cíle mají jednu podmínku, aby mohly plnit svou úlohu. Je třeba je stanovit, určit, definovat, vytvořit či jak tento proces jejich konkretizace nazveme. Čtyři dále diskutované úhly pohledu, jsou (od obecného a širšího pojetí k tomu nejkonkrétnějšímu):
- Cíle související s vaší osobní strategií či strategií organizace/firmy, kterou reprezentujete.
- Cíle jako východisku plánování, tedy základní manažerské funkce (když je řeč o manažerských programech jako je MBA, DBA apod.)
- Cíle studia, ať studujete jakýkoliv program a na jakékoliv škole
- Cíle závěrečné dizertační práce nebo cíle seminární práce (pokud zejména studujete programy ÚPPV a EBS).
S prvními dvěma úhly pohledu se setkávám jako lektor, strategický konzultant, kouč, inspirátor a propagátor organizační a osobní strategie. Další dva úhly pohledu se váží na spolupráci s ÚPPV a EBS a mou roli ve výuce, v posuzování seminárních prací či roli konzultanta/oponenta závěrečných prací studentů v jejich studiu.
O důležitosti cílů si můžete přečíst téměř v každé publikaci o osobním nebo organizačním rozvoji (pokud zrovna nejde o „přání z vesmíru“, i když i tam je konkrétní záměr důležitý). Argumentů pro ně je bezpočet.
Na druhé straně se objevují diskuse o rovnováze, důležitosti či zaměření na „cestu“ k cíli místo na cíl samotný. Viděl jsem i články (kontrapunkt je občas zajímavou strategií prezentace), že cíle jsou naopak zbytečné, stresující, svazující... I v takovém případě pro to jsou argumenty. Jen to podporuje způsob přemýšlení, který je mi blízký – na věci se zá nahlížet z více úhlů pohledu nebo, jak se říká „každá mince má dvě strany“.
Mé osobní přesvědčení se zakládá na tezi, že cíle jsou důležitým předpokladem, rozhodnutím a volbou a nijak neomezují volbu i toho druhého, totiž cesty, jak se k nim vydat.
Osobní/organizační strategie a cíle
Strategie je tady od toho, abychom mohli co nejlépe zvolit způsob, jak omezené zdroje (osobní nebo organizační) přizpůsobit požadavkům a očekáváním nás samotných a toho, co je v nás a co nás obklopuje (prostředí, trh, zainteresované strany…). Že se mi v tomto duchu líbí koncept, který má nálepku Balanced Scorecrd, to jsem na blogu už psal.
Můžeme mít (a je to užitečné) obecnější a velice dlouhodobou vizi, ať už osobní nebo tu, která se týká organizace/podniku/firmy, v níž jsme angažováni. Obvykle se pak „musíme“ probrat i tím, co pro její naplnění udělat. Japonští pomocníci „Seto“ a „Samo“ jsou notoričtí prokrastinároři a nemá smysl na ně čekat.
Jsme tedy u strategických cílů. Čeho konkrétně chceme dosáhnout, abychom…? Co je pro nás důležité (a proč)? Opět se můžeme setkat s řadou ukázek a příkladů či možností, jak si „škatulkovat“ životní oblasti, v nichž chceme „něčeho“ dosáhnout (zdraví, finance, rodina, duchovno…). Zde se obvykle rodí i impulsy pro rozvoj našich znalostí, dovedností, schopností, kvalifikace a pro roli/váhu či hodnotu, jakou jim přikládáme, ať už formálně nebo neformálně. Organizační rozvoj nebo osobní rozvoj se tak stávají součástí strategických cílů.
Cíle jako součást managementu a manažerská „disciplína“
Jedna z obecných shod, která ve vědecké disciplíně zvané „management“ panuje je, že výchozí funkcí řízení je plánování. Asi je jasné, že při studiu na „manažerské škole“ nelze tento základ opomenout, např. u studentů programu Management Science. V praxi firem a podniků už to tak samozřejmé není. Každý manažer by měl zvládat stanovit cíle, ať už pro sebe nebo pro své kolegy a podřízené (lépe spíše se svými kolegy a podřízenými).
Cíl je „koncový“ stav, plán je cesta, která konkrétními aktivitami dláždí cestu k dosažení cíle. Podmínky pro cíle typu SMART jsou doufám notoricky známé, ale když přijde na praxi, může to být kámen úrazu. (I zde najdete argumenty, proč je „smartizace cílů“ blbost. Ale… Specifičnost cíle (S) nás nutí k představám o konkrétnosti a zužuje nám prostor pro výmluvy. Měřitelnost (M) je snadná u cílů, pokud jde o čas a finance, pak už to opět vyžaduje více úvah a mentální energie. Kamenem úrazu bývá přijetí cíle (jeho akceptování - A), což občas je i říznuto tím, aby cíl byl dostatečně ambiciózní, mnohdy v naplnění ambicí někoho jiného, než toho, kdo má cíl realizovat. Diskuse se vedou o míře reálnosti cílů (R). Máme popustit uzdu fantazii a snům nebo se „držet při zemi“? Jaké sousto, které si chceme ukousnout je to, které je reálné? Rozhoduje obvykle časový aspekt – termín (T)! Cíl by měl být termínovaný (a do toho se nám často nechce). Kamarád prosazuje ještě „chytřejší“ (SMARTEST) cíle. Přidává emocionální rovinu (E), tedy aby nás cíl emocionálně přitahoval. Pak také rovinu sociální (S), aby cíl povzbuzoval vztahy a technologickou rovinu (T), aby bylo možné k dosažení cíle využít třeba nových technologií apod.
Je-li tedy pro vás hodnotou osobní rozvoj a vzdělání, může být vaší vizí uspět díky tomu, že budete znalejší a dovednější. Cílem v souvislosti s vaší osobní strategií tak může být zajistit si celoživotní rozvoj, neustále rozvíjet a budovat své způsobilosti, získávat nové znalosti apod. Konkrétní projev to pak může mít v absolvování manažerského vzdělávání formou MBA studia. Pro někoho může být cíl formálnější – získat titul MBA. Volba cíle (a jeho smartizace) je na každém z nás.
Cíle studia
Ve zužujícím trychtýři cílů se dostáváme k realizaci cíle o absolvování manažerského studia, určité specializace či získání „titulu“. Přihlásíte se ke studiu na EBS nebo ÚPPV, jste přijati, máte studium zaplaceno a…?
Zde jsem zastáncem mít cíl i pro své studium. Když jsem v minulém tisíciletí studoval MBA na Sheffield Hallam University, byla to pro mě jakási „rekvalifikace“ a chtěl jsem v rámci studia získat přehled, pochopit souvislosti mezi manažerskými disciplínami, lépe vnímat jejich provázanost, důležitost, poznat „nástroje“ uvnitř, udělat si obrázek pro rozhodnutí, na co se zaměřit v lektorské specializaci apod. V neposlední řadě si také vytvořit podklady a podmínky pro rozvoj své obchodní firmy. Titul nebyl rozhodně to hlavní. Podnikal jsem a nebyl tedy zaměstnancem, takže cílem nebyla lepší pozice, povýšení či lepší šance při změně zaměstnání. Ale byla spousta kolegů, kteří tyto cíle měli. Z mé zkušenosti se „bezcílnému studiu“ blíží, pokud někdo pouze chce získat titul s domněnkou jakéhosi statusu apod. Tento formální cíl motivuje k tomu „projít“ či absolvovat, bez ohledu na prostředky (plagiátorství, snaha nějak (si nechat) napsat potřebné práce, bez ohledu na hodnocení. K tomu lze přiřadit mizivou angažovanost a účast na výuce, splnění spíše těch minimálních kritérií a vyhovění těm formálním kritériím. Závisí pak na podmínkách, přístupu a kvalitě poskytovatele, zda a jaké páky má a může nasadit a zda je toto cílová skupina studentů tou „pravou ořechovou“. Strategie, marketing a komunikace instituce, která vzdělávání poskytuje, napoví. Vesměs ani vnější praktický přínos a efekt takových „otitulovaných“ absolventů není valný. I když stále asi jsou lidé a instituce, na které tituly dělají dojem. Takže cíl typu „Získat titul MBA do dne XY“ je sice „smartizovaný“, ale nemusí být pro praxi tak efektivní.
Cíle dizertační či seminární práce
Velice hmatatelné, pragmatické a „hodnotitelné“ jsou cíle při psaní studentských prací. Studenti ÚPPV a EBS znají formulář hodnocení a ví, že stanovení cíle práce je jedním z hodnotících kritérií. Osobně to v každé výuce několikrát zdůrazňuji. Dejte si pozor a pečlivě stanovte cíl své práce. Pomůžete sobě, kvalitě práce i hodnotiteli. Nesouvisí to pouze s formálním hodnocením, ale také z dalšími třemi výše zmíněnými pohledy na cíl – cílem studia, manažerskou disciplínou a uměním stanovovat cíle obecně a strategií se schopností dívat se na věci strategicky, z dlouhodobého hlediska a cílů.
Nedokáže-li někdo stanovit konkrétní cíl své práce, lze očekávat, že dokáže stanovit cíl práce jako manažer? Zvládne to složitější, když nepřesvědčí o zvládnutí toho jednoduššího? Bude v tom mistr? Občas mám pocit, že mezi studenty i manažery panuje obava z konkrétnosti. Z cílů se stávají prázdná motta, fádní, obecné a nicneříkající fráze nebo vyhýbavé formulace, které znamenají snahu vyhnout se odpovědnosti za výsledek, za dosažení cíle.
Posuďte sami několik příkladů.
- „Pro svou práci vybírám téma…, které se pokusím zasadit do kontextu…“
- „Cílem mé práce je zanalyzovat… Výsledkem budou doporučení a návrhy na zlepšení…“
- „Představa mé práce je…“
- „Předmětem mé práce je deklarace skutečného stavu…“
- „Tato seminární práce se zaobírá…“
- „Cílem mé práce je vytvoření…, z pohledu… a s důrazem na…“
- „Ve své práci se budu snažit…“
- „Ve své práci se zabývám/budu zabývat…“
V hodnotícím formuláři je také položka „Formulace vlastních závěrů“. Je úsměvné, když někdo, kdo žádný cíl v úvodu pro práci nestanoví, napíše v závěru magickou větu „Cílem mé práce bylo…“ Občas se stane, že stanovený cíl (záměr, téma, předmět…) nijak zvlášť nekoresponduje s tím, co autor napíše do závěru.
Nepatřím mezi hodnotitele-tvrďáky, i když mi na tom asi začínám pracovat. Vyhodnocených prací je řada, nelze se ubránit srovnávání a hodnocení neobsahuje kritérium „snaha“. Prostě nevidím cíl seminární práce jako formální kritérium, ale jako součást manažerské schopnosti, užitečné pro osobní i organizační život.
Proto si na závěr dovolím nabídnout jakési inspirační desatero pro práci s cíli v období vašeho studia a sepisování požadovaných prací.
- Dobře si promyslete cíl(e) své práce.
- Zeptejte se sami sebe, zda je stanovený cíl práce konkrétní, podle čeho by se dal vyhodnotit.
- Rozlišujte mezi cílem, tématem, předmětem a vězte, že něčím se „zabývat“ je činnost, ne cíl. (K čemu to, čím se v práci chcete zabývat, povede? Dosažení cíle obvykle znamená nějaký výstup, výsledek.)
- Ověřte, zda jste cíle dosáhli nebo zdůvodněte díky jakým omezením jste cíle nedosáhli a jaké jsou vaše náměty na zlepšení.
- Odlišujte stanovení cíle od stanovení hypotéz (a pozor na chaos v ověřování hypotéz, je to specifická disciplína vědeckého výzkumu).
- Zhodnoťte, zda cíl vaší práce (seminární, dizertační) souvisí (a jak) s cíli vašeho studia. Nebojte se úprava přizpůsobení, ale buďte konkrétní a specifičtí.
- Přemýšlejte, jak cíle využíváte (nebo využijete) ve své osobní a organizační (manažerské) praxi a jak k tomu napomohla práce, kterou jste odevzdal(a).
- Zvažte, jaký další cíl vám může pomoci pro praxi i pro zvládnutí cílů studia.
- Ověřujte, zda dosahování zmíněných cílů stále souvisí s vaší strategií a jejími cíli pro vaši organizaci či váš osobní život.
- Nebojte se požádat o radu či pomoc.
Hodně úspěchů ve stanovování a zejména dosahování cílů.
