Navzdory komunikačním technologiím a téměř nepřeberným možnostem získávat a sdělovat informace provází moderní věk dvě vzájemně spjaté, nepříliš povzbudivé skutečnosti. Týkají se vztahu mezi informacemi na straně jedné a názory či přesvědčením, které na jejich základě vznikají, na straně druhé.

Prvou z těchto skutečností je šířící se „schopnost“ vytvořit si rychle, prakticky na počkání a bez hlubších faktů, názor téměř na cokoli. Druhou je, že ani poměrně snadno dostupná fakta nebrání, aby se ve společnosti udržovaly či rozšiřovaly názory, která jsou s nimi ve zjevném rozporu.

Na prvý pohled se může zdát, že oběma tendencemi trpí především osoby se sklonem k mentální pohodlnosti. Může tomu tak být, věc je však zřejmě složitější. Moderní informační doba totiž jen zřetelněji odhalila, že lidská mysl se v určitých situacích bez faktů či informací velmi dobře obejde. Mnohdy k nim přistupuje velmi selektivně nebo se jim okonce úporně brání. Souvisí to se způsoby, jakými je naprogramována.

Prvá z uvedených tendencí přichází ke slovu, je-li třeba rozhodnout rychle. Lidská mysl postupuje v těchto situacích „ekonomicky“ – rozhodování se snaží zjednodušit, nejčastěji tím, že rozsah využívaných informací či počet rozhodovacích možností co nejvíce omezí. Namísto toho, aby zvažovala všechny, některé z nich často nevědomě eliminuje.

V běžných či jednodušších situacích toto „uvažování“ vadit nemusí. Úspěšně funguje především tehdy, kdy se důsledky možných rozhodnutí se od sebe příliš neliší, například při výběru z velkého počtu prakticky identického zboží (čehož využívají tvůrci reklamních kampaní). Při rozhodnutích složitějších či závažnějších však může být problémem. Z rozhodování vedeného pravidlem KIS („keep it simple“), tedy zásadou jednoduchosti, se snadno může stát rozhodování typu KISS („keep it simple and stupid“), které jednoduchost nahrazuje zjednodušením. Pro ty, kteří věří v sílu informací, to může být určitým zklamáním.

Motivované uvažování

Druhou a závažnější tendenci lze označit jako „motivované uvažování“. Jejím projevem je, že názory, kterým lidé věří, nejsou výsledkem získaných faktů, ale naopak – fakta, která lidé vnímají, či způsob, kterým je interpretují, odpovídají tomu, čemu věří. Příkladem je sekta připravující se na konec světa, která poté, když k němu nedošlo, prohlásila, že svět před zkázou zachránily její přípravy.

Smyslem „motivovaného uvažování“ není vytvořit názor odvozený z vnímaných faktů, ale nepřipustit, aby fakta již vytvořený názor zpochybnila. Z dostupných faktů proto vnímá či přijímá pouze ta, která jsou s daným přesvědčením v souladu; ostatní odmítá nebo překrucuje. V situacích, kdy se domníváme, že myslíme, tak pod vlivem tohoto uvažování často jen racionalizujeme – vnímaná fakta se snažíme přizpůsobit tomu, čemu věříme či věřit chceme.

Uvedená tendence postihuje zejména osoby s  názory vyhraněnými. Její důsledky jsou však závažné: vede k tomu, že fakta jsou při komunikaci s těmito osobami prakticky neúčinná. Často jsou dokonce kontraproduktivní.

Jsou-li totiž tyto osoby vystaveny faktům, která jejich názory vyvracejí, svá přesvědčení nejen nezmění, ale o to více se v nich „zakopou“. Jejich názor, do kterého emocionálně investovali, tak v konfrontaci s realitou paradoxně posílí. Většinou tím více, čím více mu věří a čím více je se skutečností v rozporu.

Dokazují to nejen reálné zkušenosti (s příslušníky radikálních stran, sekt či hnutí, ale i stoupenci dalších „pevných“ názorů), ale i psychologické experimenty, které ukázaly, že i inteligentní osoby žijící v zajetí pevných přesvědčení nejsou schopny rozumně řešit problémy vyžadující přijmout informace, které jsou s jejich přesvědčením v rozporu. Jde-li o problém jejich víry, jejich uvažování „zhloupne“.

Motivované uvažování vysvětluje, proč se lidé v názorech na významné společenské problémy (bez ohledu na dostupná fakta) zpravidla názorově polarizují. Vysvětluje i to, proč v situaci, kdy se snažíme odhadnout názor určité osoby nebo na něj reagovat, je pro nás daleko důležitější vědět, jaký názor má tato osoba na jiný problém (který s daným tématem názorově souvisí), než zjišťovat, jaké informace má k dispozici.

 Vliv informačních médií

Selektivní zacházení s informacemi ani motivované či emocionálně laděné uvažování není nové. Informační věk je jen posiluje. Novým problémem, který tento věk přináší, je zacházení s fakty plynoucími z nových informačních kanálů. Týká se to především informací, které postrádají širší kontext, mají vysoce ideologickou povahu, slouží úzkým skupinám podobně smýšlejících osob, nebo jsou jen pustými výmysly. Zdá se totiž, že naše schopnosti zacházet s těmito informacemi dosud informačnímu věku zcela nedorostly.

Přesvědčení, která jsou silně emocionálně zakotvená, plodí představu, že osoba, která je sdílí, dané věci plně rozumí. Je proto v této věci schopna zacházet i s informacemi vysoce odbornými. Může tak bez problémů některé informace odmítat a jiné (které její přesvědčení podporují) naopak cíleně vyhledávat, a často i vytvářet. K obojímu poskytují nová média široké možnosti. Svou roli sehrávají i „zasvěcená“ vyjádření celebrit, sahající od rozboru mezinárodních problémů až po vliv dětského očkování na vznik autismu. Emocionálně motivované názory, opřené o „odborné“ informace, se v příbuzně naladěných kruzích rychle šíří a jejich přesvědčení dále posilují. Namísto vymýcených infekčních chorob nastupují infekce názorů a přesvědčení.

Nechceme tím říci, že všechny názory šířené novými médii jsou vadné. Názory se však v informačním věku tvoří a šíří rychle a přesvědčování o názorech, která jsou v souladu s fakty, se stává složitějším. Samotná fakta již k němu nestačí a nelze na ně spoléhat. Ať již proto, že jich lze nalézt téměř libovolné množství, nebo proto, že jejich interpretace je složitější.

Ke slovu tak přichází pozapomenutá schopnost podávat informace způsobem, který druhá strana neodmítá. Tedy způsobem, který u ní nevyvolává obranou či emocionální reakci vycházející z pocitu ohrožení jejího světa. Vyjádřeno jinak, fakta je občas třeba podat tak, aby hodnotám druhé strany odpovídala nebo je dokonce posilovala. Může to být složitější, v opačném případě nám však hrozí, že na fakta, o kterých chceme přesvědčit, v diskusi vůbec nedojde.