Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu nebo k nemoci z povolání došlo, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, ve většině případů před pracovním úrazem či nemocí z povolání.

Přitom tito zaměstnanci právem poukazují na to, že kdyby zůstali na svém původním pracovním místě, které museli pro následky pracovního úrazu nebo nemoci z povolání opustit, dosahovali by tam podstatně vyššího výdělku, než činil jejich výdělek, který byl vzat za základ pro poskytování náhrady za ztrátu na výdělku v době, kdy k této ztrátě došlo.

 Proto vláda 3.prosince 2018 schválila nové nařízení, podle něhož se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady zvýší o 3,4 %. Jedná se o zvýšení shodné s valorizací důchodů, jejichž procentní výměra se od 1. ledna 2019 zvýšila rovněž o 3,4 %. Vznikl -li nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po 31. prosinci 2018 průměrný výdělek se nezvyšuje. Náhrada za ztrátu na výdělku podle nového nařízení vlády přísluší od 1. ledna 2019.

Zvyšuje se průměrný výdělek

Právní úprava těchto otázek se provádí formou tzv. valorizace náhrady za ztrátu na výdělku podle zákoníku práce. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání příslušející zaměstnancům podle zákoníku práce, případně podle dřívějších předpisů, se upravuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku, případně zvýšený podle pracovněprávních předpisů, zvyšuje o 3,4 %.

Např.: K pracovnímu úrazu zaměstnance došlo v roce 2014. Jeho hrubý průměrný výdělek 22 000 Kč  před úrazem byl již za roky 2014 až 2018 zvýšen (valorizován) podle dřívějších nařízení vlády. Po úraze je jeho výdělek 20 000 Kč. Náhrada za ztrátu na výdělku činila 2000 Kč. Podle nového nařízení vlády se jeho dřívější hrubý průměrný výdělek zvyšuje o 3,4 %, tedy o částku 748 Kč na částku 22 748 Kč.. Zvýšená náhrada činí  2 748 Kč ( rozdíl mezi valorizovaným průměrným výdělkem – 22 748  Kč a výdělkem po úraze – 20 000 Kč.)

Rozhoduje vznik škody

Zvyšuje se průměrný výdělek před vznikem škody. Mnohdy se vznik škody nemusí ztotožňovat s pracovním úrazem. Průměrný výdělek může být v obou případech rozdílný a může tak ovlivňovat výši náhrady. Vznik pracovního úrazu ještě totiž nemusí zakládat nárok na náhradu za ztrátu na výdělku, neboť zaměstnanec si např. může na novém pracovišti vydělávat stejně nebo i více, než si vydělával před úrazem. Teprve okamžikem, kdy si na pracovišti bude vydělávat méně a prokáže se, že je to v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, vzniká škoda.

Např. zaměstnanec měl pracovní úraz v roce 2016 a po převedení na jinou vhodnou práci si vydělával stejně, jako před úrazem. V roce 2018 se mu však zhoršil zdravotní stav, v důsledku něhož nemohl vykonávat stejnou práci a byl převeden na jiné pracoviště, kde si vydělával méně. Bylo prokázáno, že nižší výdělek je v příčinné souvislosti s pracovním úrazem z roku 2016 a vzniká mu nárok na náhradu škody ve formě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Bude se zvyšovat průměrný výdělek, kterého dosahoval v předcházejícím kalendářním čtvrtletí před vznikem škody (tedy v roce 2018) a nikoliv před vznikem pracovního úrazu. V důsledku každoročního zvyšování mezd by tato náhrada byla vyšší.

Nezvyšuje se náhrada

Dosavadní praxe při zjišťování zvýšené náhrady ukazuje, že mnohdy mzdové účetní nebo personalisté nepostupují v souladu s nařízením vlády a valorizují poskytovanou náhradu za ztrátu na výdělku, nikoliv průměrný výdělek před vznikem škody. Zaměstnanci by tak byli poškozeni.

     Příklad výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti: Zaměstnanec měl před pracovním úrazem průměrný výdělek 25 000 Kč a po úrazu měl na novém pracovišti výdělek 21 000 Kč.  Rozdíl 4 000 Kč představoval náhradu za ztrátu na výdělku.

Nesprávný postup: zaměstnavatel zvýší částku 4.000 Kč o 3,4  %  tedy o136  Kč na 4136 Kč.

Správný postup: zvyšuje se průměrný výdělek 25 000 Kč o 3,4 %, tedy o 850 Kč na 25 850 Kč.  Zaměstnanec bude dostávat náhradu ve výši 4 850 Kč a nikoliv 4 136 Kč.

    Valorizaci průměrného výdělku musí provést každý zaměstnavatel bez žádosti zaměstnance.

Náklady na výživu pozůstalých

V případech smrtelného pracovního úrazu vznikají náklady na výživu pozůstalých, kdy zaměstnanec poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné nebo více osobám. Podle § 377 zákoníku práce se při úhradě nákladů vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí. Pokud výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat jedné osobě, přísluší jí náhrada ve výši 50 % průměrného výdělku zaměstnance, jedná – li se o více osob, je to 80 % průměrného výdělku zaměstnance, který v důsledku pracovního úrazu zemřel. Nové nařízení vlády zvyšuje o 3,4 % průměrný výdělek, z něhož se náhrada vypočítá.

Příklad: Zaměstnanec měl před smrtelným pracovním úrazem průměrný výdělek 28 000 Kč. Na tuto částku byl průměrný výdělek zvýšen již předchozí valorizací. Vzhledem k tomu, že byl ženatý a má jedno dítě, náhrada na výživu pozůstalých byla ve výši 80 % tohoto výdělku,tedy 22 400 Kč. Nové nařízení vlády  průměrný výdělek zvyšuje o 3,4 % na 28 952 Kč. Z toho 80 % na výživu pozůstalých je 23 161 Kč.