Novoroční předsevzetí totiž vznikají pod vlivem emocí a externích podnětů. Velmi často tak nejsou uvážené a racionálně vyhodnocené.

Opět jste to udělali? Znovu jste si pro letošní rok dali nějaká novoroční předsevzetí? A ono za vámi je několik málo týdnů nového roku a už to zase nevychází. Nebo v tom lepším případě to nevychází, ale stále ještě věříte, že by mohlo. Takže si jistě marně lámete hlavu, proč se to každý rok opakuje a proč je to stále stejné. Já vám to povím!

Novoroční předsevzetí totiž vznikají pod vlivem emocí a externích podnětů. Velmi často tak nejsou uvážené a racionálně vyhodnocené. Takové novoroční předsevzetí, jak je patrné již z jeho názvu, se váže ke zcela konkrétnímu datu. Ale zároveň už se neříká, jak dlouho dopředu před tímto datem bylo vysloveno, usmyšleno nebo prostě přijato. V tom je právě ta iracionalita. Kdo z vás by ze dne na den a bez přípravy šel například k maturitě? Racionálně  - nikdo. Naopak. Na zkoušku trvající přibližně jednu hodinu se připravujete minimálně týden předem, ale objektivně vzato se na ni připravujete celé předešlé čtyři roky. A do rozhodnutí, které máte obhajovat po celý následující rok, nebo případně od té chvíle už na pořád (tradiční případ kuřáků, notorických dietářek a rádoby cvičenců ve fitku) jdete úplně bez přípravy?

Ovšem nejde jen o minimální čas na přípravu, jde i o vyjádření, se kterými novoroční předsevzetí pracují. Většinou se objevují slova jako „musím“, „budu“, „udělám“ ale nikoli „chci“, „přeji si“ nebo „toužím“. Tedy ta vyjádření jsou pronášena na principu striktního rozhodnutí, bez toho aniž byste ta rozhodnutí přijali za své. I to je důvod, proč taková novoroční předsevzetí často už velmi brzo zhavarují.

I když už byste se skutečně zařekli a nová pravidla platná od 1. 1. XXXX zodpovědně dodržovali, tak zjistíte, že vám najednou poměrně zásadně narušují dosavadní zažitý harmonogram dne i pracovních návyků. Mohou narušovat harmonogram, který je zažitý i několik let, má svoji logiku a byl třeba ostatními přijat kvůli vám právě proto, že vám se to hodilo. Svým novoročním předsevzetím tedy najednou můžete bořit harmonogram několika dalším lidem, a to bez předchozí domluvy a bez jejich, alespoň dílčího, odsouhlasení.

Dalším faktorem, který poukazuje na naprosto jasnou iracionalitu novoročních předsevzetí, je ten, že málokdo do nich, i když už je plánuje dostatečně dlouho dopředu a zahrnuje do harmonogramu, dokáže zakomponovat blízké změny, které se brzy projeví. V chování, v pocitech, projevech vůči ostatním lidem. Čerstvá nekuřákova podrážděnost, permanentní hlad dietářky, unavené svaly a mysl začínajícího kulturisty, atd. Tyto projevy mají velmi úzký vztah k následnému pracovnímu výkonu a kvalitě mezilidských vztahů. A řekněme si upřímně – málokterý nadřízený bude souhlasně schvalovat několikatýdenní snížení pracovní morálky jen proto, že máte novoroční předsevzetí, které dodržujete.

 A už vůbec nikdo nepočítá s tím, že v důsledku emočně vypjatých předsevzetí, vznikajících v chvilkové euforii, budou následovat několika denní / týdenní / měsíční negativní pocity a myšlenky, že to nedokážu. Že to nezvládnu. Že cíl je tak daleko. Že to nedodržím.

Co z toho všeho plyne? Nedávejte si novoroční předsevzetí, ale rozmýšlejte plány, důsledky a hlavně stanovené cíle. Pak domýšlejte, jakou mají vaše předsevzetí šanci přežít, a pak rovnou měňte. Když budete mít k předsevzetím tento reálný manažerský přístup, stejně jako ke kterémukoli jinému úkolu, tak zjistíte, že není třeba čekat se změnami do 1. ledna, ale lze takovou změnu provést i k 28. dubnu nebo 4. červenci. A funguje to úplně stejně. Nebo možná jinak – funguje to!