Na umění jednat s lidmi neexistuje recept. Podívejte se třeba na holiče: při tvorbě plastického střihu se dozvíte o nových fotbalových posilách pražských „S“ i o možnosti nájmu v blízké ulici.

Umění jednat s člověkem zde není prvořadým požadavkem. Co by asi byl platný „diplomatický" holič, když by obrys pravé části ostříhané hlavy byl o centimetr nižší než levý. Náročné požadavky na jednání s lidmi nevyžadujeme ani např. u zubního lékaře, jehož hlavním úkolem je bezbolestně zhotovit novou plombu.

 Laťku odměřující stupeň umění jednat s lidmi kladené však poněkud výše u vedoucích hospodářských pracovníků nebo u těch, kteří jsou v každodenním styku se svými zaměstnanci, chcete–li služebně podřízenými.

 Celá řada zaměstnanců managementu požadovanou výšku nezdolává. Podívejme si např. na jedno ze základních kritérií: převádění podřízeného zaměstnance na jinou práci. Zákoník práce totiž stanoví, že zaměstnavatel je povinen předem projednat s pracovníkem důvod převedení na jinou práci a dobu, po kterou má převedení trvat. Rovněž má přihlížet k jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu.

Zde se mnohdy teorie s praxí neslučuje. Aspoň to potvrzuje paní Marcela, účetní v jedné firmě. V pátek jí oznámil bezprostřední vedoucí, že od pondělí bude na dobu nezbytné potřeby vykonávat jinou pracovní pozici. Ani se nenamáhal ji osobně navštívit, nebo ji k sobě předvolat. Změnu práce jí jednoduše vzkázal!

Paní Marcela, svědomitá pracovnice, přání (ale zároveň i příkaz) vedoucího respektovala, i když s ním nesouhlasila a měla pak nižší plat. Vedoucí jí slíbil návrat na původní pracoviště po splnění závěrkových účetnických prací. Měsíc k měsíci a byl z toho více než půl rok. I příslib vedoucího se rozplynul v jeho mlhavě odmítavých slovech, že nic nesliboval a že se změnou souhlasila.

Jednání vskutku zarážející, se slušností a pracovní etikou nemá nic společného. O postupu v rozporu se zákoníkem práce ani nemluvíme. Konečný verdikt pak vynesl na návrh postižené občanskoprávní senát okresního soudu.

Pro zaměstnavatele nevyzněl příznivě. Podle rozsudku musí paní Marcelu zařadit na původní pracoviště a doplatit jí rozdíl mezi mzdou na dřívějším a novém pracovišti v částce 9.200 Kč. V rozsudečném výroku se zástupce zaměstnavatele dozvěděl, že  pracovník může být převeden na jinou práci bez svého souhlasu na dobu nezbytné provozní potřeby  jen v případech uvedených v zákoníku práce. Například k odvrácení mimořádné nebo živelní události nebo jiné hrozící nehody. Žádná taková událost ve firmě nenastala