Ve své advokátní praxi jsem se setkal se situacemi v rodině, kdy manželka neinformovala svého manžela např. o sjednání dohody ke zvýšení kvalifikace, která přinesla neblahé důsledky do rodinného života, zejména na úkor doby péče o děti. Manžel se poté domáhal vyslovení neplatnosti této dohody.
Lze rovnou říci, že taková dohoda nemůže být z uvedeného důvodu neplatná. Řešení lze hledat v občanském zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále OZ). Ten zasahuje do pracovněprávní oblasti v § 689. Manžel je povinen při volbě svých pracovních, studijních a podobných činností brát zřetel na zájem rodiny, druhého manžela a nezletilého dítěte. Příkladů z personální oblasti může být několik. Manžel má např. v úmyslu :
- uzavřít pracovněprávní vztah, kde by pracoval ve směnném provozu. Tím by byl ohrožen zájem nezletilých dětí,
- sjednat se zaměstnavatelem dohodu o zvýšení kvalifikace, s čímž manželka nesouhlasí (náš úvodní příklad),
- zahájit podnikatelskou činnost, která by se dotkla ve svých důsledcích i druhého manžela.
Důvodová zpráva k OZ uvádí, že osobní povinnosti a práva manželů nejsou přímo vynutitelné. Případné neplnění povinností, které odpovídají výslovně uvedeným právům může mít zejména faktické důsledky. Ty pak mohou nalézt i své právní odrazy, např. mohou jako skutečnost, která má zásadní vliv na existenci rozvodového důvodu představovat zdůvodnění návrhu na zrušení manželství rozvodem.
Bez soudního vymáhání
To je však až nejkrajnější řešení. V praktickém manželském a rodinném životě nebude zřejmě přicházet v úvahu, aby druhý manžel splnění uvedených zákonných povinností vymáhal soudně. V tomto případě by se nejednalo o harmonické manželství. V personální činnosti se však setkáme se situacemi, kdy např. při rozhodnutí manžela pro studium při zaměstnání (např. zvyšování kvalifikace) by měl brát zřetel na zájmy dětí, pokud touto činnosti by byla ztížena výchova malého dítěte. Podobně by měl brát v úvahu zájmy nezletilých dětí nebo rodiny manžel, který bude pracovat ve směnách.
Důležitou úlohu zde mohou sehrát i zaměstnavatelé. OZ jim v tomto směru nestanoví žádnou povinnost, ale znakem korektního jednání bude např. sdělení zaměstnavatele zaměstnanci, že při rozvrhu pracovní doby by se měl „poradit“ s manželem, stejně jako při úvaze o možnosti zvyšování nebo prohlubování kvalifikace. To se týká pracovněprávních vztahů zejména manželů, kteří pečují o děti.
Údaje o příjmech manžela
Zajímavé je ustanovení § 688 OZ. Manžel má právo na to, aby mu druhý manžel sdělil údaje o svých příjmech a stavu svého jmění, jakož i o svých stávajících i uvažovaných pracovních, studijních a podobných činnostech. Jde o významnou konkretizaci osobních práv, včetně údajů z pracovněprávní oblasti. V případě, že by manžel tyto „povinnosti nesplnil, je možné se tohoto práva domáhat u soudu. To je však až nejkrajnější řešení.
V průzkumu, který provedla ING Bank „Svět spoření“,se k „ulívání“ peněz bokem, přiznala třetina z dotázaných žijících v manželském či partnerském vztahu. Mnohdy přitom nejde o malé částky. Každý desátý muž či žena má tajné úspory vyšší než tři měsíční příjmy a pětina si dokáže „ulít“ částky ve výši tří platů. Nejvíce tajných střádalů je mezi mladými lidmi do třiceti let a ve věkové skupině nad padesát let.
Vzhledem k tomu, že plat a mzda jsou formou odměny z pracovní činnosti, zasahují tyto otázky i do pracovněprávních vztahů. V řádném manželství asi není problém, aby si manželé navzájem sdělovali údaje o svých příjmech. Jinak je tomu v případech, kdy jde o manželství formální. Je proto správné, že OZ má ustanovení, které umožňuje manželům se domáhat zjištění údajů o svých příjmech. Bude –li se jeden z manželů domáhat informace o příjmech (mzda, plat,odměny), druhého manžel, je zaměstnavatel povinen této žádosti vyhovět. Zábranu nevytváří ani nařízení EU o ochraně osobních údajů (GDPR), neboť povinnost ke sdělení této informace je stanovena v zákoně a zaměstnavatel k tomu nepotřebuje souhlas manžela (zaměstnance).
Právo k užívání a povinnost k udržování
Nejde jen o využívání manželských „výhod“ v oblasti financí, ale i o určité povinnosti. Společný majetek musí oba manželé udržovat společně, ale také mají právo společně jej užívat. Obvyklou správu (údržbu) může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech, které jsou nad rámec obvyklé správy, se vyžaduje souhlas obou manželů a právní jednání učiněné jedním z nich by bylo neplatné.
Např. koupě vozu nebo zahraničního zájezdu vyšší ceny je úkonem nad obvyklou správu majetku a pokud by druhý manžel namítal neplatnost tohoto právního jednání, neboť ho druhý manžel učinil bez jeho souhlasu, musel by ho soud (např. kupní smlouvu) prohlásit za neplatné. Naopak k běžným záležitostem, které se týkají společných věcí, např. přijetí dopisu, vyřízení objednávky na dodávku zboží menší hodnoty, placení inkasa apod., nemusí mít manžel souhlas druhého manžela a právní úkon by byl platný.
Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného jmění, rozhodne na návrh některého z nich soud. Neshody se mohou týkat způsobu a rozsahu užívání věcí, nákladů, které mají být na věc vynaloženy, hospodaření s věcmi apod. Za neshodu, o které může rozhodnout soud, je třeba považovat i případ, kdy jeden z manželů vylučuje druhého manžela z užívání společné věci.
Nadřízený a podřízený manžel
Pracovněprávní předpisy nevylučují zaměstnávání manželů nebo jiných příbuzných na jednom pracovišti, třeba i v postavení nadřízeného a podřízeného.ZP v ustanovení § 318 však uvádí, že pracovněprávní vztah (pracovní poměr nebo dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr) nemůže být mezi manžely nebo partnery (osobami stejného pohlaví). Tím se však nebrání účasti manžela jako spolupracující osoby třeba v soukromé firmě druhého manžela. Přitom je ovšem možné, aby byl přijat do pracovního poměru v obchodní korporaci (např. společnost s ručením omezeným), do které ho přijímá druhý manžel působící v této společnosti jako statutární orgán (např. jednatel).
Tato právní úprava v ZP je přísnější proti stavu před 1. lednem 2007, kdy tento zákoník nabyl účinnosti. Podle dřívějšího ZP manželé mohli setrvat v pracovněprávním vztahu při výkonu práce, pokud k jeho vzniku došlo před uzavřením manželství. Tyto vztahy existující mezi budoucími manžely, zanikly ze zákona dnem vzniku manželství.
Neexistuje žádný obecně platný právní předpis, který by vylučoval, aby u téhož zaměstnavatele pracovaly osoby blízké nebo příbuzné, včetně manželů.
Jiná je otázka, co je vhodné. Mnohdy je dokonce žádoucí a z provozních důvodů i vhodné, aby nejen u jednoho zaměstnavatele, ale i dokonce ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti pracovali zejména manželé nebo příbuzní prvního a druhého stupně.
Manželé na jednom pracovišti
Je možné, aby předpisy, které vydávají zaměstnavatelé, stanovily zákaz pracovních vztahů mezi manžely nebo jinými příbuznými. Především se jedná o pracovní nebo organizační řády. V nich může zaměstnavatel podobný zákaz stanovit. Ovšem s podmínkou, že budou podrobně konkretizovány příbuzenské stupně, kterých se zákaz bude týkat. Nestačí, když by předpis odkázal pouze na ustanovení § 771 OZ o příbuzenských vztazích, ale je nutné uvést, že např. pro účely kontroly jsou na pracovišti vyloučeny vztahy podřízenosti a nadřízenosti mezi manžely, druhem a družkou, rodiči a dětmi apod.
Tyto vztahy jsou nevhodné i pro pracovněprávními vztahy mezi zaměstnanci a kontrolními orgány. Neměl by u jednoho zaměstnavatele pracovat v kontrolní funkci zaměstnanec, který je v příbuzenských vztazích s jiným zaměstnancem, i když si vzájemně nepodléhají ( např. členství v dozorčích radách apod.)
Většina zaměstnavatelů nemusí však pracovní řády vydávat. Proto je možné, aby si zaměstnavatel tyto otázky upravil vnitřní směrnicí, pracovním příkazem nebo pokynem, který vydává statutární orgán nebo zmocněný zaměstnanec ( např. personální či zaměstnanecký útvar).
Manžel jako spolupracující osoba
Manžel tedy nemůže sjednat se svým manželem pracovněprávní vztah. Proto ho nemůže ani přijmout do pracovního poměru nebo s ním uzavřít dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Znamená to, že např. lékař vykonávající soukromou lékařskou praxi, nemůže zaměstnávat svoji manželku. Manžel může však " působit" jako spolupracující osoba a má všechny nároky v oblasti důchodového i nemocenského zabezpečení zachovány. Samozřejmě za předpokladu, že manžel, s nímž druhý manžel je ve vztahu spolupracující osoby, za něj řádně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pro spolupracujícího manžela z tohoto vztahu nevznikají pracovněprávní nároky, jako je např. dovolená, pracovní volno apod.
Rodinný závod
Novou formu pracovních vztahů mezi manžely umožňuje OZ., který v § 700 uvádí nový pojem – rodinný závod. Právní úprava tak řeší situace, kdy v závodě budou společně pracovat manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně. Dále se jedná o osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně. Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněném na provozu rodinného závodu.
Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí na zisku z něho i na nabytých věcech z tohoto zisku, jakož i na přírůstcích závodu v míře odpovídající množství a druhu své práce. Rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho přírůstků a dalších podstatných náležitostí se přijímají většinou hlasů členů rodiny.
Vztahy v rodinném závodě mohou být upraveny např. společenskou smlouvou o založení obchodní společnosti nebo družstva, smlouvou o tiché společnosti nebo smlouvou a ustanoveními jiného zákona o pracovním poměru. V tomto případě se jedná zejména o zákoník práce a o dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.
Nová úprava tedy vyplňuje prostor, kdy členové rodiny pro rodinný závod fakticky pracují, aniž se jejich práva a povinnosti spravují zvláště uzavřenou smlouvou. Praktičnost nové úpravy vyplývá zejména z toho, že nejsou –li práva a povinnosti zúčastněných osob řešena podle právní situace do 1.ledna 2014 smluvně nebo konkrétní úpravou, řídí se ustanoveními o bezdůvodném obohacení. Nová úprava tedy znamená značné zjednodušení v případě např. při posuzování dlouhodobých faktických poměrů tohoto druhu, otázky skutkového dokazování a promlčení. Tato situace, která je novými ustanoveními občanského zákoníku odstraněna, by měla přispět k dostatečné právní ochraně dotčených osob.
Majetkové smlouvy
Podnikání jednoho z manželů přináší výhody i rizika. Jestliže bude podnikatel prosperovat, bude z toho mít užitek i manžel. Naproti tomu důsledky špatného podnikání nebo dokonce likvidace či bankrotu mohou postihnout i druhého manžela.
Proto OZ umožňuje, aby si manželé vzájemné majetkové vztahy upravili smlouvou odchylně od zákona. Smlouvy o rozsahu společného jmění se mohou sjednat i před uzavřením manželství a tím se může předejít komplikacím v budoucí podnikatelské činnosti obou manželů.
Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých nebo vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky nebo i nemovitost. Náleží-li nemovitost do společného jmění nebo do výlučného vlastnictví jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí.
Obdobně mohou upravit své budoucí majetkové vztahy muž a žena (snoubenci),kteří chtějí uzavřít manželství. Mohou si tedy dohodnout, co z majetku, který byl dosud ve výlučném vlastnictví jednoho z nich, bude tvořit společné jmění a naopak, co bude z něho vyňato.
Nejde však jen o rozsah společného jmění. Manželé nebo snoubenci mohou si smlouvou (notářským zápisem) odchylně upravit i správu společného jmění, např. kdo z nich a jakým způsobem bude užívat vůz,rekreační chatu apod.
Když je podnikatel (manžel) na dně...
I to se může stát. Přitom jeho obchodní partneři (věřitelé) nečekají a chtějí dosáhnout splnění závazků a smluv, k nimž se zavázal smlouvou nebo jiným úkonem. Potom se podnikatel (manžel) může dostat do insolvenčního řízení a postupuje se podle § 268 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ( insolvenční zákon).
Prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela. Po prohlášení konkursu s e provede vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo, nebo zaniklo do prohlášení konkursu, ale nebylo vypořádáno nebo bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno.
Důsledky tohoto nepříznivého finančního stavu mohou postihnout i druhého manžela, neboť konkursem, to je uspořádáním majetkových poměrů podnikatele (dlužníka) na návrh některého z věřitelů (např. jiný podnikatel, ale i zaměstnanec, kterému podnikatel dluží peníze), dojde k zániku společného jmění manželů. Správce majetkové podstaty dlužníka, kterého určí soud, je oprávněn uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Bylo-li zahájeno soudní řízení o vypořádání společného jmění, které nebylo dosud pravomocně skončeno, vstupuje správce majetku do řízení namísto podnikatele (úpadce) a je tedy v tomto řízení "partnerem" druhého manžela.
Dohody o vypořádání společného jměni manželů uzavřené dlužníkem (např. manželem – OSVČ) po prohlášení konkursu jsou neplatné. Dohodu musí schválit insolvenční soud. Tato dohoda má pak účinky pravomocného rozsudku.
