I když nám naše mysl ve většině případů obětavě slouží, jsou i situace, kdy jí nelze zcela věřit. Někdy si s námi jen zahrává, občas se však k nám chová spíše jako nepřítel. Nástrojem, který k tomu využívá, jsou klamné představy, které nám mohou bránit v kariéře a někdy i narušovat naše osobní vztahy.   

O jaké klamné představy jde? K nejrozšířenějším patří ty následující:

 

Kdybych měl méně práce, nebo nemusel pracovat vůbec, byl bych šťastnější. Zní to možná přesvědčivě, především tehdy, je-li naše práce náročná a obtížná. Skutečností však je, že velké množství volného času většinou k větší spokojenost nevede. Spíše vyvolává nudu a depresi. A to ještě v tom lepším případě.

Lidé jsou ze své podstaty pracovité a kreativní bytosti. K pocitu štěstí a spokojenosti potřebují výzvu a možnost dosáhnout úspěchu. Máme-li pocit, že nás naše práce neuspokojuje, je třeba si najít takovou, která nás bude uspokojovat více. Většinou půjde o práci, která lépe odpovídá nejen našim zájmům, ale i schopnostem.

Kdyby jen... Naše mysl se v nás v tomto případě snaží vzbudit představu, že spokojení budeme až tehdy, až se něco změní. Například tehdy, až získáme jinou práci, dosáhneme vyššího platu, nalezneme nové bydlení, pořídíme si nové auto apod.

Na přání dosáhnout něčeho lepšího či změnit některé méně příznivé okolnosti vlastního života není pochopitelně nic špatného. Problém je v tom, že ani tyto okolnosti nás zpravidla neučiní šťastnějšími trvale ani automaticky. Naši spokojenost velmi pravděpodobně dočasně zlepší, dříve nebo později však začneme totiž usilovat o něco jiného.

Touha žít v jiných podmínkách by nás proto neměla vést k představě, že v současné situaci šťastní být nemůžeme. Tajemství spokojeného života nebývá v tom, že se nám podaří dosáhnout vytouženého cíle, ale spíše v tom, že si „užijeme“ cestu, která k němu vede. Mnohé cíle navíc vypadají zajímavě spíše jen zdálky.

 

 

Chyba není ve mně, ale v mém okolí. Jde o přesvědčení, že důvodem naší nespokojenosti, ale i problémů či konfliktů jsou především osoby kolem nás.

Za své problémy si však většinou můžeme nejméně z poloviny sami. A často dokonce z ještě větší části. Měli bychom proto za ně přijmout i odpovědnost. Obviňováním ostatních k jejich řešení navíc nijak nepřispějeme.

Věci mi vyhovují tak, jak jsou, a nechci na nich nic měnit. I tato představa nás předurčuje k problémům. Život provází změny, a sklon odmítat je nebo se snažit je ze svého života odstranit je nejen vyčerpávající, ale někdy i sebedestruktivní. Předpokladem spokojenosti je tuto skutečnost přijmout a být připraven se změnám trvale přizpůsobovat.

Jestliže se mi to nepodařilo doposud, už se mi to nepodaří. Plukovník Sanders, známý z obrázku jedné restaurace rychlého stravování, začal svůj podnik rozšiřovat, když mu bylo 65 let. Tedy více než čtyřicet let poté, co otevřel svou původní malou kuřecí restauraci.

 

Pro úspěch a pocit osobního uspokojení je velmi důležitá vytrvalost. Snaží-li se nás naše mysl přesvědčit, že je už pozdě a měli bychom se vzdát, neměli bychom jí věřit. Nikdy nevíme, co přinese zítřek.

 

Rozhodnu se, až si budu jistý. Rozebrat své možnosti a zvážit rizika možných rozhodnutí může zabrat určitý čas. Příliš dlouhé zvažování běžných rozhodnutí vede většinou jen k jejich prodlužování či odkládání.

Činíme-li rozhodnutí, máme jen zřídka k dispozici všechny potřebné informace. Někdy se proto můžeme ve svém rozhodnutí zmýlit. S chybným rozhodnutím však svět nekončí. A každé ne zcela dokonalé rozhodnutí v sobě většinou obsahuje určité poznání, novou zkušenost či zárodek nové příležitosti. Příliš dlouhé zvažování pro a proti je jen jednou z pastí naší mysli, do které bychom neměli upadnout.

Snažím se jen vyhnout věcem, které nemám rád. Existují činnosti, od kterých nás naše mysl různým způsobem odrazuje. Často jsou to ty, které patří k těm obtížnějším, současně však i nejdůležitějším. Mnohdy jde proto právě o ty, které jsou nezbytné k úspěchu.

Sklon odkládat či nedokončovat důležité činnosti nebo naléhavá rozhodnutí může naše mysl maskovat představou, že se k nim dostaneme, jakmile vykonáme úkoly jiné. Ve skutečnosti jde však jen o jeden z triků, které s námi hraje a kterými nám brání dosáhnout vyššího uspokojení. 

Vím, že bych to neměl dělat, ale… Jedním z nebezpečných klamů naší mysli je i sklon popírat nepříznivé důsledky svého jednání či toto jednání nejrůznějším způsobem ospravedlňovat..

 

Velmi často k tomu dochází při jednání s nepříznivými zdravotními důsledky. Příkladem je konstatování „Vím, že bych neměl kouřit, ale pomáhá mi to netloustnout“. I v tomto případě jde však jen o jeden z dalších triků, se kterými na nás naše mysl vyrukovala.  

K úspěchu je třeba štěstí. K úspěchu je skutečně třeba mít štěstí, toto štěstí však bude o to větší, o co déle či usilovněji se budeme o určitou věc snažit.

Naše mysl se však přesto v nás často snaží vzbudit představu, že jsme obětí osudu. To, co u druhých chápe jako štěstí, je však většinou jen výsledek jejich úsilí..

To se nedokážu naučit. I tato past naší mysli vychází z představy vyhlížející velmi přesvědčivě. Ani na tento trik bychom jí však neměli skočit.

Naučit se některým novým věcem může být obtížné. Velmi často jde však jen o věc zdání,  Přistupujeme-li k určitému novému úkolu s tím, že ho zvládneme, pak se nám to většinou i podaří. Jsme-li naopak předem přesvědčeni, že se nám nezdaří, máme obyčejně pravdu.