Od data 27. 12. 2020 začalo centrálně řízené plošné očkování proti kovidu C-19 ve všech členských státech Evropské unie, tedy teď již jen ve 27 státech. Počtem se to týká asi necelé půl miliardy obyvatel. Co vypadá jako bohulibé a vznešené má ovšem jednu zásadní chybu a to je velmi malý počet dávek schválených vakcín. Znamená to tedy, že zatím se jen distribuuje jen jedna nebo dvě předem schválené vakcíny Evropskou lékovou agenturou, které početně nejsou schopné uspokojit požadavky občanů všech členských států. Nemluvě o tom, že nestačí jen jedna dávku jako u jiných předchozích očkovacích vakcín, ale jsou nutné dávky dvě a to v rozmezí tří týdnů. Tady vzniká základní problém, zda-li je možné, aby jsi pojištěnec vybral jakou dávku bude chtít a počkal si třeba na vakcínu od jiné farma firmy, tedy farmaceutické společnosti?

Povinné nebo nepovinné očkování?

Zásadní otázka zní, je očkování v České republice povinné? Ukázkovým vzorem, který dokreslí celou situaci, je případ rodičů, kteří odmítli dát očkovat své dítě a za svoji neochotu dostali finanční pokutu ve správním řízení. Rodiče se nechtěli se právním verdiktem smířit a obrátili se na Městský soud v Praze, s tím aby nemuseli platit pokutu, udělenou ve správním řízení. Městský soud v Praze pokutu potvrdil. V zápětí rodiče se obrátili se svoji kasační stížností do Brna k Nejvyššímu správnímu soudu a ten ji zamítl a také tedy potvrdil udělenou pokutu ve správním řízení.

Posledním krokem, který rodičům zbýval, tak byla možnost se obrátit s ústavní stížností opět do Brna, ale tentokrát k nejvyšší instanci, kterou je Ústavní soud ČR. Podle stěžovatelů byla povinnost podrobit se stanoveným druhům očkování a k tomu i správní sankce ve formě pokuty v rozporu se základními ústavními principy a základními právy a svobodami, které jsou obsaženy a zaručeny v České republice ústavním pořádkem. Listina základních práva svobod zaručuje právo na nedotknutelnost osoby, zachování lidské důstojnosti, ochranu soukromí, vlastnictví, svobodu myšlení a svědomí, ochranu zdraví a rodičovské výchovy a péče. Navíc chtěli stěžovatelů i zrušit jednotlivé ustanovení zákonů o ochraně veřejného zdraví a o přestupcích. Stěžovatelé zdůraznili, že v tomto případě u pravidelného očkování převládá zájem na šetření práv jednotlivce nad zájmem veřejným.     

Ústavní soud ČR provedl „test“ v mezinárodním měřítku a konstatoval, že je ve světě kladen důraz na povinné očkování dětí a to za účelem minimalizace šíření infekčních nemocí a to v zájmu ochrany veřejného zdraví. Uvedli, že třeba v sousedním Německu se vyskytl velký počet nových případů spalniček a proto vláda v Německu zvažuje opět zavést povinné očkování proti spalničkám.       

Předchozí nález Ústavního soudu ČR konstatoval, že předškolní zařízení mohou přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Závěr tedy z tohoto případu byl, že v České republice je očkování i nadále povinné a je pevně zakotvené v českém právním řádě. 

 

 

                                                           

Postihy pro lékaře

Pokud lékař neprovede povinné očkování, tak může dostat pokutu, až do výše 2 000. 000,- Kč a pokud by tímto nesplněním povinnosti došlo k poškození zdraví nebo ke vzniku či hrozbě epidemie, může orgán ochrany veřejného zdraví uložit pokutu až do výše 3 000.000,- Kč.  

 

Změna kurzu

V další věci již ale Ústavní soud ČR rozhodnul ve svém nálezu, že očkování musí být plošné a zachované pro všechny děti s tím ovšem, že mohou být výjimky, kdy rodiče nebudou plošně nechat své děti očkovat. K tomu uvedl dva případy, prvním je náboženství, o kterém rozhodoval již v roce 2015. Druhým důvodem se týká svobodného rozhodnutí rodičů, ale musí mít konkrétní důvod, který musí zdůvodnit.  

V loňském kovidovém roce v měsíci dubnu opět padlo nové rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že pokud očkovací vakcína poškodí dítě, tak nově mají rodiče nárok na náhradu újmy.

 

Výběr vakcíny      

Původní strategie očkovací vakcíny proti kovidu C-19 byla nastolená tak, že lidé by si platili ji sami a mělo to být povinné. Se schválením zbrusu nového zákona o vakcínách si člověk může vybrat sám, jestli se nechá očkovat a k tomu je to zdarma. Nabízí se otázka, zda-li si může člověk vybrat sám jakou bude chtít si nechat aplikovat vakcinační látku a tedy od jaké farma firmy. V úvahu by připadal postup, kdy člověk by odmítnul mu nabídnutu vakcínu formou negativného reversu a přihlásil by se k jinému lékaři přímo pro tu vytipovanou vakcínu, kterou by chtěl obdržet. Nový zákon o vakcínách neřeší, jestli člověk by si mohl vybrat i místo v pořadí na aplikaci vakcíny. Mohlo by si je tedy člověk koupit sám a tím pádem i předkoupit pořadí. Výše uvedenému nahrává i ta situace, že odborníci zatím nedoporučují, aby se praktikoval tzv. mix.  Což znamená, že není možné, aby dvě dávky vakcíny v rozmezí 3 týdnů byly aplikovány od jiných farmaceutických společností, ale bylo dodrženo pravidlo stejných vakcín a tedy od stejných farmaceutických výrobců.