Několik dlouhých let jsem k tématu mlčel. Ale současná, hlavně mediální, štvanice na kuřáky a tradiční demonstrativní prosazování zákazu kouření na všech místech, kde je to jen myslitelné, mě už nenechává chladným.

Na úvod je třeba říci, že jsem nekuřák. Je třeba také zdůraznit, že nejsem placen žádnou tabákovou lobby ani jiným distributorem nebo výrobcem tabáku. Dokonce nepracuji ani pro žádnou reklamní agenturu nebo mediální skupinu, která by měla za úkol popularizovat kouření. Ale ten hon na kuřáky, jako na nějaká krvelačná zvířata ohrožující životy nebohých Čechů mi prostě vadí.

Jsem pravicově orientovaný občan a svoboda projevu, svoboda rozhodování a v neposlední řadě svoboda podnikání je pro mě nade vše. Naprosto chápu a podporuji zákaz kouření, klidně i v podobě zákona, v místech, kde není možnost výběru, zda tam půjdu nebo ne, protože tam jít musím, abych dosáhl uspokojení potřeby, a kde není možnost jít jinam. Typicky mám na mysli veřejné budovy a prostory (úřady, soudy, školy, muzea, uzavřené čekárny nebo autobusové a tramvajové zastávky). Ale jakým právem někdo (na úrovni zákona!) chce rozhodovat, zda se v soukromé restauraci, která je navíc velmi často v soukromém objektu, bude kouřit či nikoli?

Kromě zdravotních argumentů se objevují ze strany státu i argumenty, že „v zahraničí také zakázalikouřit v restauracích a barech a lidé nepřestali do těchto zařízení chodit, takže se podnikatel nemusí bát.“ Ale co je státu do toho! Stát by se měl především starat, zda má podnikatel dobré podmínky pro svoje podnikání (právní a daňovou stabilitu a vymahatelnost práva) a ne se starat o to, kolik má klientů (hostů) nebo jaká je jejich struktura!

To by totiž stát mohl časem zakázat v restauracích vařit maso, protože do nich chodí i vegetariáni a těm je konzumace masa odporná. Stát ví, že se vegetariánům dělá z masa nevolno už jen při pohledu na něj a představa, že by v takové restauraci měli sedět a koukat jak obsluha nosí talíře s masem jiným hostům je tak odpuzující, že si to zaslouží zákaz v podobě zákona.

Nebo jinak, nezůstávejme jen u restaurací a zakažme kouření i podnikatelům automechanikům. Protože co když k nim náhodou přijede na servis vozidla nekuřák? Rázem je ohrožen na životě! Zakažme kouřit právníkům v jejich privátních advokátních kancelářích, protože co kdyby tam za nimi náhodou přišel klient nekuřák? Rázem by byl ohrožen na životě! A pojďme ještě dále. Zakažme kouřit v sídlech a prostorech tabákových společností! Protože co kdyby k nim náhodou přišel na obchodní jednání nekuřák? Rázem by byl ohrožen na životě! A vůbec – v zájmu ochrany veřejného zdraví a blaha zakažme život. Protože život na této planetě je zdraví škodlivý a jde v něm o život!

Ale co když je řešení daleko jednodušší a vlastně se jedná jen o mediální bublinu a laciné populistické téma? O které navíc nikdo seriózně nestojí. Není totiž bez zajímavosti, že téma je diskutováno, ve vzácné shodě, napříč politickým spektrem a napříč se všichni shodují, že je třeba kouření v restauracích zakázat, ale nikdo to ještě nedokázal. Za poslední minimálně dekádu ani žádný levicový ministr zdravotnictví, ani žádný pravicový ministr zdravotnictví a ani žádný úřednický ministr zdravotnictví. Přesto všichni jako jeden muž svorně hlásali, jak moc je to potřeba. A všichni také byli lékaři nebo pocházeli z medicinského prostředí. (I když – po pravdě – kdo z vás, ctihodných čtenářů, nezná ani jednoho lékaře kuřáka?).

Jestli spíše není na čase jmenovat ministrem zdravotnictví ne lékaře, ale ekonoma. Tedy ekonoma s charismatem. Ten by možná jako první byl schopen nahlas vyslovit: „Nezakazujme kouření! Protože daň z tabáku, stejně jako daň z alkoholu, benzínu a nafty je tak vysoká, že pro tento stát znamená obrovské a stabilní příjmy do státního rozpočtu.“

Mějte se hezky, přemýšlejte v souvislostech a chraňte si osobní svobodu!

Bc. Jan Brodský, DiS.