Pandemická krize vytvořila netradiční situace, které se stávají skutečnou výzvou pro zdravotnický personál, který s vypětím všech sil vykonává svědomitě svoje povolání. I když je vše nové pro všechny, tedy jak lékaře a sestry a ostatní zdravotnický personál, tak pro samotné pacienty. Tedy nové příznaky nemoci, nové anamnézy nebo nové léčivé prostředky a postupy. I přesto ale řada předchozích věcí zůstává a jednou z nich je zdravotnická dokumentace. Spravování zdravotnické dokumentace, tedy kvantita a kvalita obsahu obsaženého ve zdravotnické dokumentaci, může být velmi podstatným důkazem při řízeních a to jak civilního, tak i trestního charakteru. Zdravotnická dokumentace se tak stává průkazným a stěžejním článek při dokazování viny, výši trestu anebo odpovědnosti za způsobenou újmu a škodu na zdraví.

Vždy kopie

„Vlastníkem“ zdravotnické dokumentace je lékař, který ji vede a to i přestože se údaje ve zdravotnické dokumentaci týkají výhradně zdravotního stavu pacientů. Samotný pacient má právo samozřejmě do zdravotnické dokumentace nahlížet, aby měl přehled o jejím obsahu. Hlavním pochybením lékařů vůči sobě samým jsou případy, kdy v dobré víře zcela „dobrovolně“ odevzdají nebo zašlou zdravotnickou dokumentaci jinému lékaři. O případy toho druhu se bude jednat, kdy pacient mění místo svého pobytu a stěhuje se kupříkladu z východu republiky na její druhý konec a při loučení mu jeho dosavadní lékař odevzdá do rukou jeho třeba i několikaletou písemnou zdravotnickou dokumentaci se slovy „až se zabydlíte, tak ji předejte svému novému ošetřujícímu lékaři“.

Obdobně praktický dorostový lékař, když u něj již skončí zdravotní péče o pacienty, kteří dovršili zletilosti, a on jim předá zdravotnickou dokumentaci pro jejich nového praktického lékaře pro dospělé. Lékaři sice na první pohled neporušili žádné právní předpisy, ale jsou sami proti sobě, pokud se v budoucnu náhle objeví spor o posuzování správnosti postupů, mezi nimi a jejich bývalými pacienty, tak nejsou schopni plnohodnotně prokázat svoji nevinu a legálnost svých medicínských kroků.

 

 

Jedině originál

Prvotní a výlučný originál zdravotnické dokumentace nemusí nikdy zapůjčovat lékař žádnému kontrolnímu orgánu, kterým je třeba zdravotní pojišťovna, která ověřuje, jestli vykazované zdravotní služby byly opravdu v reálném čase a místě poskytnuty a naplňují podmínky pro jejich úhradu z veřejných prostředků zdravotního pojištění.

Jedinou výjimkou, která je ustavena a přímo uvedená v zákoně je, kdy lékař je povinen originál zdravotnické dokumentace zapůjčit a to orgánům Správy sociálního zabezpečení. Zdravotnickou dokumentaci je možné vést jak v podobě písemné, tak elektronické anebo v kombinaci těchto podob. Vše závisí na uvážení a možnostech lékaře, ale u vedení elektronické dokumentace musí lékař splňovat přísná zákonná kritéria.     

 

Jaký je postup při nahlížení?    

U zdravotnické dokumentace má právo nahlížet jednak samozřejmě sám pacient, na kterého je vedena, a dále pak jeho zákonný zástupce, což mohou být tedy rodiče. Zákonný zástupce i pacient mohou určit osoby od nich zcela odlišné, které mají stejné právo nahlížet jako oni. Pacient na druhou stranu může za svého života vyslovit zákaz sdělování informací jeho osobám blízkým, ovšem i ty mohou nahlédnout do dokumentace zemřelého, pokud je to v zájmu ochrany jejich zdraví, ale jen v nezbytně nutném rozsahu, který je nutný pro jejich případnou následující léčbu.

U nahlížení do zdravotnické dokumentace nemůže nikdy být sama osoba, ale vždy musí u toho být pověřený zaměstnanec, kterého určí poskytovatel zdravotních služeb. Obdobně tak musí být identifikována podle průkazu totožnosti, aby byla jistota, že se jedná o oprávněnou osobu. Při nahlížení do zdravotnické dokumentace se zaznamená i provedený záznam o tom, která osoba do ní nahlížela, pořizovala si výpis anebo kopii, tedy včetně focení fotoaparátem anebo mobilním přístrojem a to platí i stejně tak pro samotného pacienta.