Zde se můžete přihlásit ke studiu           Přihláška zde
Následujte nás : Ústav práva na Facebooku

Kolik mám mít diářů?

diáře

brodskyDiář samozřejmě mám. Diář samozřejmě používám a přiznám se, že už jsme si na sebe dost zvykli a jen málokdy trávíme čas odděleně. Povětšinou se setkávám s lidmi, kteří jsou na tom podobně. Neustále u sebe mají diář, buď pracovní nebo soukromý, podle typu jejich práce nebo osobního naladění. Až do dnešního dne jsem žil v přesvědčení, že je normální mít jeden. Ovšem po setkání a komunikaci s manažerkou jedné zahraniční strojírenské společnosti (Ano, skutečně to v této firmě není výjimečný stav a strojařům šéfuje žena!) jsem si musel položit dosud nikdy nepoloženou otázku: Kolik mám mít diářů?

Proč jsem si ji položil? Dostali jsme se totiž v debatě k užívání kalendářů. Říkala, že má velmi ráda šité nebo lepené kalendáře s chlopňovými záložkami a všemi ostatními náležitostmi a ráda je používá. Ale postěžovala si, že na všech jednáních, co kdy byla, a z 99 % se jich účastnili muži-technici, se k záznamům naopak používají obyčejné papíry nebo elektronické diáře a kalendáře. A hned na to dodala, že ona bez diáře nevyjde z domova. A má pracovní i soukromý. To byl přesně ten moment, kdy jsem si otázku položil. Automaticky, byť v rozpacích, jsem přiznal svoji zaostalost vůči ní, neboť stále používám pouze jeden jediný, a to z jednoho jediného důvodu. Dosud jsem totiž nezjistil, jak se dají dva listinné, papírové diáře či kalendáře vzájemně synchronizovat. Dostalo se mi následující odpovědi. Do soukromého diáře jí nesmějí detailní poznámky z porad a různé jiné balasty. Synchronizuje z pracovního diáře do soukromého pouze informace týkající se služebních cest, školení a podobně, zkrátka informace o době, kdy nebude doma. Zcela logicky se dále v debatě objevila otázka, zda tyto dva diáře nosí s sebou neustále, nebo si bere pouze jeden z nich podle toho, kam právě jde. Odpověď byla jednodušší, než jsem očekával. V kabelce nosí soukromý a na stole v práci jí leží vyndaný ten pracovní. A když jde na pracovní schůzku, tak pracovní diář má s sebou v kabelce také. No a v případě nutnosti domlouvání termínu pro nějakou aktivitu vytahuje oba. A jsme zase u toho. Jsme u mého primárního postřehu – nefunkční synchronizace!

Zkouším si celou situaci představit a ptám se tedy podruhé, proč dva diáře? Tentokrát už jen sám sebe… 

Je to proto, kdybych náhodou jeden ztratil, abych měl alespoň nějakou zálohu termínů a domluvených událostí? Ne, to nemá logiku, protože z jedné oblasti (buď soukromé nebo pracovní) bych sice měl vše, ale z druhé oblasti nic.

Je to tedy proto, aby mi jednající partner nekoukal do pracovního diáře a neviděl tam náhodou poznámky o soukromých událostech? Ne, to nemá reálné opodstatnění, protože to přeci slušní a vzdělaní lidé, navíc profesionálové, nedělají.

Je to tedy proto, abych si lépe a efektivněji řídil aktivity a snáze se orientoval v čase? Ne, to je nesmysl, protože se přeci lépe a snáze orientuji v jednom záznamovém bloku než ve dvou.

diářJe to tedy proto, že mám rád diáře neobvyklé a zvláštní (barevně, potiskem, tvarem, materiálem, …), ale nechci na jednáních působit dětinsky nebo neotřele? Ne, tenhle argument už vůbec neplatí. Nejen proto, že individualita se většinou cení kladnými body, a když dnešní manažeři mohou jezdit v terénních vozech namísto usedlých sedanů a limuzín a dovolené trávit v nepálských klášterech meditací nebo dobýváním Severního pólu namísto ležení na pláži na Kanárských ostrovech, ale hlavně proto, že v případě nutnosti domlouvání termínu pro nějakou aktivitu stejně vytáhnu oba.

Pořád se držím tedy svého a tvrdím, že mít jeden diář je efektivní. Všechny události a kontakty mám neustále pohromadě a nemusím přemýšlet (a tím ztrácet čas), zda daná aktivita, kterou plánuji zapsat do diáře, je pracovní nebo soukromá. Navíc bych se děsil situace, kdy se vyskytne událost na pomezí pracovní a soukromé aktivity. Kam ji pak zapíšu? Do soukromého nebo pracovního diáře? Nebo do obou? Nebo si budu muset pro tyto příležitosti pořídit třetí diář? Ne, Ne a Ne ! Držme se podstaty. Je třeba si uvědomit, k čemu diář slouží přímo mně, jaké do něj budu zapisovat informace a jakým stylem, v jakém intervalu budu zapsané informace nadále hledat nebo s nimi pracovat a jak úzce spolu v mém konkrétním případě souvisí pracovní a soukromý život. Ona podstata tedy vůbec netkví v počtu diářů, ale v jejich druhu. I listinné varianty diářů nabízí mnoho možností. Od pevné nebo kroužkové vazby, přes jednoduchost desek k deskám se záložkami, od rozlišení mobilními barevnými štítky po barevné stránky, od miniaturních rozměrů až po obsáhlé knihy. A pokud si tyto všechny možnosti dobře zvážím, vyhodnotím a nakonec správně zvolím typ diáře, tak už se nikdy nemusím potýkat s otázkou:
Kolik mám mít diářů?

Bc. Jan Brodský, DiS.

Absolvent Metropolitní univerzity Praha a Vyšší odborné školy veřejnoprávní. Od počátku roku 2009 do srpna 2013 působil v Institutu pro veřejnou správu Praha, organizaci která se zaměřuje na vzdělávání úředníků a zaměstnanců české veřejné správy. Od září 2013 je zaměstnancem Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha. Jeho předcházející zkušenost vychází z vrcholných manažerských pozic v komerční sféře. Je autorem desítek školení a odborných seminářů na klíč pro klientelu ve veřejné správě i komerčním sektoru. Zabývá se problematikou managementu, time managementu, obchodního a společenského protokolu. Od roku 2010 působí jako lektor Ústavu práva a právní vědy, o.p.s. a od roku 2013 se stal lektorem European Business School SE.

Přidat komentář

Žádný Komentář

Není zde zatím žádný komentář. Buďte první, kdo jeden napíše...

Přidat komentář